Cervinia Valtournenche / Matterhorn ski paradise aktuální report z 27.01. - 01.02.2019

Sjezdovky:

Sjezdovky jsou zde velmi rozmanité, a to převážně červené barvy. Sem tam narazíte i na černou, ale to je spíš výjimka. Celý areál začíná od 2 000 m n. m. a šplhá až ke kótě 3 500 m n. m. na Plateau Rosa. Trošku níže je položený vrch Theodulpass 3 301 m n. m., odkud se dá sjet do Zermattu (když se to může) jako z Plateau Rosa, nebo samozřejmě zpět do Cervinie. Převýšení může být skoro na jeden zátah 1 500 výškových metrů.
Areál nabízí 45 sjezdovek. Moje nejoblíbenější sjezdovky byly červené dálnice z Theodulpassu - Bontadini 2 a na ni navazující Fornet 1. Krásná modrá dálnice o délce 3,5 km je u šestisedačky Panceron, u které jsou taky super volné terény. Většina areálu je zalitá sluncem, když ale svítí, pak jsou sjezdovky super čitelné.

Sněhové podmínky:

Sněhu je zde od 50 do 150 cm, ale po pátečním sněžení, kdy připadlo 30 až 40 cm prašanu, se podmínky dosti zlepšily, hlavně pro jízdu volným terénem. Lavinové nebezpečí bylo jen na dvojce - paráda. Jinak byly sjezdovky krásně tvrdé a zmrzlé. Jen na některých spodních partií v prudších místech se tvořily místy malé muldy. Jinak to byla nádhera.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Středisko má velmi rozmanitou síť lanovek od pomalých tří- a čtyřsedaček po odpojitelné čtyř- a šestisedačky s bublinou. Z Cervinie vede na vrchol Plateau Rosa sekce tří kabinových lanovek. První je velkokapacitní kabina pro několik desítek lidí (ta jezdí jako první v areálu již po osmé hodině). Souběžně s ní šplhá ještě malá kabinková lanovka pro osm lidí na Plan Maison, kde se dá přestoupit na další sekci kabinkové lanovky, která je ale ke stání a pro 12 lidí. Ta vás dopraví až na Laghi Cime Bianche, odkud to jde ještě výše, a to krásnou velkokapacitní kabinou na Plateau Rosa 3 480 m n. m. Ve středisku jsem zahledl i krátké pomy a pojizdné koberce. I když mají Italové napsané, kdy mají otevírat lanovky, tak to nikdy nezačínalo přesně na čas. Deset minut sem, deset tam. To mě pěkně vytáčelo, a to jsem zde čekal na první lano - je to taková moje úchylka jet první a rozrýt si ten manžestr sám.

Zalidněnost:

Největší překvapení! Takhle málo lidí jsem dlouho na lyžích neviděl. Fronty nikde ani omylem, dokonce se muselo čekat, až dorazí lyžaři, aby naplnili ty dvě velkokapacitní kabiny. Paráda!

Občerstvení a aprés-ski:

Chat, hospod, různých samoobslužných restaurací je zde dost, ale ceny jsou dosti vysoké: polévky 10 až 12 euro, pivo kolem 6 euro, svařák od 5 euro, jídla začínají na 10 eurech. Nic pro mě, najím se přece až po lyžování - mám na to celý večer a noc a s plným pupkem se hezky spinká!

Doprava do střediska a parkování:

Z Jičína to je sem do Cervinie cca 1 300 km, které zvládáme za 14 hodin, a to přes Prahu, Mnichov, Innsbruck, Brenner, Veronu, Milán až do údolí Aosta po dálnici, jen posledních 25 km je po klikatící se silnici z údolí Aosta až do Cervinie, a to může být zrádné, když napadne sníh. Nyní to tak ale nebylo. Sněhové řetězy pro jistotu s sebou! Poplatky za dálnice a průjezd Brenerrem na jednu cestu byly 60 euro, a to není málo.
V Itálii je benzín na dálnicích za 1,6 až 1,8 euro ! Levněji se dá natankovat mimo dálnice, a to o dost. My tankujeme ve městě Chatillon, to je na silnici, která již stoupá do Cervinie a zde je benzín na samoobslužné pumpě za 1,43 euro, ale než se nám podaří ze stojanu dostat nějakou tu kapku, tak nám to trvá, zase nějaká novinka - samoobslužná benzinka. Ceny na rakouských a německých dálnicích jsou o něco málo nižší než v Itálii. Cestou zpět je zasypán sněhem Brenner (je uzavřen), a tak jedeme až k Benátkám a přes Udine, Villach, Salcburk, Č. Budějovice a do Jičína. Cesta je sice o 100 km delší, ale nemusíme čekat několik hodin před Brennerem, až ho zprovozní. Dík řidiči naší Fábie kombi za velmi bezpečné svezení tam i zpět.