Sjezdovky:
Jsou zde sjezdovky různých obtížností a nejen pro děti ideální.
Převážně jsme jezdili na červenovodské straně (vyhřívaná sedačková
lanovka prostě nemá konkurenci
), 2x jsme ale přejeli i na druhou stranu. Bohužel
jsme si na to ale vybrali ten nejméně vhodný den, kdy byla celodenní mlha,
takže náš pocit to značně zhoršilo. Vyzkoušeli jsme Třebovskou i
Svitavskou sjezdovku, kotva v pohodě, dvousedačková lanovka nám přišla
hrozně pomalá, a tím jak mrzlo a byla mlha, byla nám velká zima.
Na červenovodské straně jsme jezdili na obou sjezdovkách v různých
kombinacích a různě jsem přejížděli. Obě měly svoje klady, delší
Heroltická byla mírnější a delší, o něco kratší Mlýnická trošku
prudší v horním úseku. Obě ale děti jezdily bez sebemenších
problémů.
Sjezdovky byly každodenně skvěle upravované, upravené vydržely díky mrazu
až do odpoledne, kdy se dělaly jen místy ledové plotny, ale jen na spodním
červeném úseku k lanovce.
Sněhové podmínky:
Sněhu bylo fůra, sjezdovky byly hlavně zasněžené umělým sněhem. U
dětí velice oblíbený byl snowpark na Mlýnické sjezdovce, tam si
vyzkoušely různé kopečky a skokánky, jezdily potom s oblibou už jedině
tudy. 
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vyhřívaná čtyřsedačková lanovka Leitner byla bezkonkurenční, opravdu
velice komfortní a pohodlná. Pro ještě větší teplo je možno si stáhnout
dolů plexisklo. Na závoře vpředu jsou umělohmotné chrániče proti
vypadnutí dětí z lanovky.
Na čenkovické straně je dvousedačková lanovka, která se zdaleka nevyrovná
vyhřívané čyřsedačce na druhé straně a jezdí daleko pomaleji. Dále je
zde ještě klasická kotva.
Zalidněnost:
Největší fronty byly u hlavní čtyřsedačkové lanovky, které se
tvořily hlavně v sobotu (hlavně proto jsme ten den přejížděli na
čenkovickou stranu). Ve všední dny i v neděli byly fronty menší, do 10
minut. Na čenkovické straně úplně bez front, jezdilo se plynule až k
turniketům.
Občerstvení a aprés-ski:
Vyzkoušeli jsme pouze restauraci (bufet) dole na červenovodské straně,
kde se dalo výborně najíst i napít. Jinam jsme nechodili. Měli hodně
velký výběr z jídel i pití a ceny přijatelné. Příšerné ale byly
fronty, kdy jsme prvně čekali na volný stůl a poté u bufetu.
Doprava do střediska a parkování:
Dojížděli jsme sem z obce Červená Voda, kde jsme byli ubytovaní, takže
asi 2,5 km. Parkovacích míst je zde dostatek, většinou jsme přijeli
dostatečně včas, abychom si zaparkovali co nejvíce nahoře (u dětského
vleku). Jen v sobotu se nám to nepodařilo a museli jsme parkovat na druhém ze
tří spodních parkovišť. No, to jsme si dali! Vláčet se v lyžákách se
všemi lyžemi nahoru po naprosto neschůdných kamenných(!) schodech bylo dost
i pro nás dopělé, natož pro děti! Schody byly naprosto neudržované se
sněhem a ledem. Schody od pokladen nahoru k lanovce už byly o něčem úplně
jiném.