Sjezdovky:
Využíváme hlavně sjezdovky na tzv. severních svazích, tj. pod vrcholem
Velkého Klínovce. Letos došlo k definitivnímu zrušení černé sjezdovky,
respektive pozemek byl vrácen majiteli lesa. Dokud nezaroste, zůstává
horská louka použitelná k volnému ježdění, pokud ale napadne sníh.
Naštěstí zůstávají tři sjezdovky, tradiční červená, modrá a žlutá
(myšleno v pohledu zleva doprava). Žlutá sjezdovka je v podstatě rovněž
modrého ražení. Ta je ze všech nejširší, cca 50–60 metrů, takže
ideálně carvingová. Troškou členitější a užší modrá je na pohodové
ježdění asi nejvděčnější. Ze žluté a modré se dá pokračovat
užším pokračováním k lanovce severním směrem. K lanovce se dá dojet i z
červené závodní. Ta je v horní části relativně mírná, postupně
prudší. K lanovce pak pokračují dva prudší úseky tzv. padáky. Ty jsou
momentálně zledovatělé, tak si málokdo troufne. Červená byla trošku
muldovatější, zřejmě díky tréninku nějakých závodníků a
neumětelstvím snowboarderů, kteří prudší část jedou napříč svým
prknem a sníh hrnou dolů.
Sněhové podmínky:
No už je cítit, že by chtělo připadnout něco přírodního. Díky
zasněžování je dostatek sněhu na všech třech hlavních sjezdovkách, ale
po oblevě je podložka poněkud tvrdší. Ovšem ranní manšestr byl
perfektní. Odjížděli jsme kolem poledne, tak vydřeného krystalu jsme se
skoro neúčastnili.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Asi bych měl za lanovky hvězdičku srazit, přeci jen obstarožní Poma
H130 při nástupu dosti hází, ale na to jsme vlastně už dávno zvyklí.
4sedačka je taky použitá, ale hlavním nedostatkem je relativně pomalejší
jízda. Na ní ale většinou jezdí pohodlní Poláci, my až na výjímku
používáme tu Pomu a z té se dá jet na všechny 3 sjezdovky, pokud nechceme
jet až dolů k lanovce. Letos je konečně hotový most přes silnici 44, což
je vkladem pro bezpečnost lyžařů, kteří nemusí přecházet asfaltku. Je
použitelný i pro běžkaře.
Zalidněnost:
V neděli vcelku dosti lidí, fronta na vleku ale max. do 5 minut, i když
vlekaři chvíli opravovali.
Občerstvení a aprés-ski:
U bufetového stanu je konečně vybudováno i stabilní WC (další je u
dolní stanice lanovky), takže konečně zmizely strašné Toi Toi. Na Velkém
Klínovci navíc funguje pojízdný bufet na rolbě, čili na sluníčku
skvělé válení.
Doprava do střediska a parkování:
Ráno jsme vyjížděli po půl osmé, nahoře jsme byli asi v 8.20, to je
parkování v pohodě, navigátoři nás navedli skoro až mostu, takže na
sjezdovky to byl kousek (i k pokladnám). Na sjezdovkách je parkování zdarma,
běžkaři platí.