Sjezdovky:
Sjezdovka na Pomezkách je jen jedna. Na své délce 1 000 metrů
překonává 200 výškových metrů barvy červeno-modré. Je krásně
přehledná a celkem široká. Letos zde v její dolní polovině přibylo
sněhové dělo, které je umístěno přímo na ni, hrozí srážka se sloupem,
na kterém je sněhové dělo umístěno, ale je to dobře označeno. Snad to
šlo vyřešit lépe.
Sněhové podmínky:
Středisko udává 60 až 150 cm sněhu, ale nevím, kde na to přišli.
Sjezdovka je v pohodě, ale kolem již moc sněhu není. Ráno to je krásně
urolbováno a lehce přimrzlo, ale s postupem času začíná sníh vlhnout a
těžknout, holt nemrzne. Místy se tvoří v nejprudším úseku ledové
plotny, které jsou pozůstatkem oblevy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Pomezkách je pateřním dopravním zařízením kotva. Chtělo by to
lanovku, moc tady chybí. Ještě je zde ve spodní levé časti u nástupu na
kotvu dětský park, kde je od letošního sezóny novinkou pojizdný pás,
který doplňuje lano.
Zalidněnost:
Na první kotvu zde bylo pár lidí, s postupem času to začalo přibývat,
ale fronta byla maximálně mezi 10. a 12. hodinou na pět minut, po obědě to
hodně opadlo.
Občerstvení a aprés-ski:
Využil jsem zastávku ve Skimu Housu, kde se dá v hezkém prostředí něco
sníst a vypít. Bylo zde dosti plno. Dále je na dojezdu sjezdovky bistro
Jeřabinka a ještě níže u hlavní silnice jsou hospody a boudy v hojném
počtu.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta sem může být velmi zajímavá, když napadne čerstvý sníh. Po
odbočení z hlavní silnice, která směřuje z Trutnova do Pece pod Sněžkou,
to začne dosti stoupat a silnice se zúží. Musí se na několika kilometrech
vystoupat o 400 výškových metrů. Řetězy se mohou hodit, ale teď to bylo
jen na pár centimetrech tajícího sněhu v pohodě. Tento poslední usek se
již nesolí a je jen posypán drtí. Parkoviště jsou zde dvě velká a jedno
přímo pod sjezdovkou, ale to je jen pro pár aut pro jednodenní
návštěvníky. Všechna jsou zpoplatněna.