Sjezdovky:
Sjezdovky byly po ránu upravené. Jen ve spodních částech jim to trošku
teklo. Jinak si zde ježdění užijete. Sjezdovky zde jsou členité, ale
převažují především modré a červené. Většina černých byla zavřena,
vzhledem k menšímu množství sněhu. Co se týče úpravy sjezdovek, ještě
by se měli rolbaři něco přiučit od kolegů v Itálii. Sice pěkný
manžestr v horních partiích, ale občas se jim to zvlnilo a v nižších
částech z toho byli schopni kvůli teplu udělat jen oraniště.
Sněhové podmínky:
Na konec března stále sněhové podmínky slušné. Webové stránky
uváděly 225 cm na vrcholu a 55 cm v 1 600 m n. m. Vrchní partie od cca 2 000
do 2 500 m n. m. byly skvělé. Níže se postupně měnil sníh ve vodu a
člověk pomalu aby přezouval na vodní lyže. Teplota se zde pohybovala okolo
15 st. C. Lavinové nebezpečí pohybovalo se okolo 2 st. a dalo se využít i
mnoho freeridových míst.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na zdejší infrastrukturu jsem četl mnoho negativního. Bohužel se jednalo
o recenze i 5 let staré. Naštěstí bylo vidět, že nějaké investice
proběhly. Najdete zde stejnou 6sedačku jako ve Špindlerově Mlýně ve
Svatém Petru. Mně osobně zrovna tento typ moc sympatický není. Překvapilo
mne, že zde ani jedna sedačka není vybavena bublinou, což asi lyžaři za
nepříznivého počasí neocení. Další zajímavostí zde je střídání
kabinky se sedačkou. Jako poslední unikát v tomto středisku je vajíčko,
které má dva úzké vstupy s lavicí pro 3 lidi jak v přední, tak v zadní
časti kabinky (kolega se tam na tu lavici vešel jen sám). Co se týká
starších přepravních zařízení, tak byla tvořena zřejmě pro menší
postavy. Po zaklapnutí zábrany jsem nemohl dát nohy na stupátka. Prostě se
nevešla. U jiného typu jsem měl problém se zavíráním opět kvůli
vyšší postavě. Poslední výtka je na nástup na sedačku. Pojízdné
koberce neznají, proto dupete jako slon, než se dostanete na místo nástupu a
sedačka vám následně podlomí kolena. :) Poslední věc, která mne ve
zdejším středisku překvapila, jsou pomy - dokonce jedna byla tak dlouhá,
že jsem už v jednu chvíli myslel, že je nejdelší v Evropě. :D Při
zpáteční cestě se unašeče vracely skoro v mracích.
Zalidněnost:
Zalidněnost tohoto střediska byla v neděli vyšší, další den už bylo
těžké někoho potkat na sjezdovce. Převažuje zde klientela především z
Polska. Dále je zde v zastoupení Česká republika a místní Francouzi,
které poznáte, že nemají přilbu, jsou módně oblečeni a ani nepotřebují
lyžařské věci. Lyžují např. v riflích. :D Jinak fronty u nástupních
stanic lanovek zde opravdu nehledejte.
Občerstvení a aprés-ski:
Co se týká občerstvení, najdete jej především v centru městečka a u
dolní stanice kabinkové lanovky. Dále jsou různě umístěny po celém
areálu. Ceny zde jsou vyšší: např. zapečená bageta s Nutelou vás bude
stát 4,70 eura, pivo až 5,50 euro, sklenička vína 2,50 euro.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska je velice náročná. Já si vybral trasu Praha -
Regensburg - Mnichov - Garmisch Partenkirchen - Landeck - St. Moritz - Lecco -
Milano - Turín - Briancon - Gap - Digne - Allos. V Rakousku jsem se vyhnul
krátkému dálničnímu úseku v okolí Landecku. V Itálii se platil poplatek
za dálnici ve výši 27,90 euro za úsek Miláno - Turín. Vzhledem k tomu, že
jsem měl ubytování v Allos, musel jsem objíždět průsmyk mezi Praloup a
Allos, tedy od městečka Gap, směr na Digne. Zde se lze vyhnout dálnici,
aniž byste museli platit nějaký ten poplatek. Vedlejší silnice kopíruje
tuto dálnici. Ve zdejších střediscích jsou parkoviště zdarma. Cena
pohonných hmot se ve středisku pohybuje za litr Naturalu 95 kolem 1,60 euro.
Cestou po Francii najdete i levnější benzinky, kdy se s cenou dostanete pod
1,40 euro za litr Naturalu 95.