Sjezdovky:
Sjezdovka je pouze jedna, provozovatel ji na svém webu popisuje jako
technicky velmi zajímavou, lineární sjezdovku, kde nejsou žádné zatáčky,
nestřídají se zde prudké části s mírnými. Reálně se pohybuje někde na
rozhraní modré a červené. Zasněžen byl i kousek louky na druhé straně od
řady sněžných děl, ale tam už to byla jen symbolická vrstva, ze které
často vystupovala hlína a tráva.
Sněhové podmínky:
Již 20 minut po otevření střediska jsme našli sjezdovku poměrně
rozbitou s kupami kašovité břečky hlavně ve spodní části. Stav se
postupně ještě zhoršoval vlivem teploty kolem 5 stupňů a poměrně
velkého množství lyžařů. Netuším, čím to bylo, jestli otevírali
dříve než v 8:30, nebo nechali po večerním lyžování odpočívat
rolbaře... Když to po hoďce a půl odneslo moje koleno, dokulhal jsem k autu
a vyrazili jsme raději k domovu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Areál obsluhují dvě starší pomy, u kterých však musím pochválit
čistotu. Nicméně vlek číslo jedna (vpravo) táhl lyžaře po úzké linii
naházeného sněhu, což činilo lidem obrovské problémy a za hodinu a půl
tam spadlo do bahna minimálně 10 lidí.
Zalidněnost:
Od brzkého rána velké množství lidí. Sjezdovka v polovičním profilu
byla hodně přeplněná, čekání u vleku průměrně 2 minuty.
Občerstvení a aprés-ski:
V okénku vedle pokladny bufet s rychlým občerstvením.
Doprava do střediska a parkování:
Menší parkoviště přímo u sjezdovky, další dvě trošku dál (cca 200
a 300m).