Sjezdovky:
Od úplně plochých až po asi tři kratší černé.
Nejvytíženější je úplně nejlehčí Family express, šestisedačka bez
vyhřívání, ale s bublinou, ze které se dá sjet asi na nejlepší
modro-červenou sjezdovku. Ta je obsluhována starou pomalou čtyřsedačkou bez
bubliny. Občas je na ní zima a v případě větru na ni není moc lidí.
Ovšem cesta nahoru trvá, podle cedule, 8 minut a člověk vždycky
vychladne.
Dále následuje červená sjezdovka s vyhřívanou osmisedačkou s bublinou,
ale ta je docela krátká a odpoledne i rozbitá, protože je otočená na
jih.
V polovině kopce, kde se přesedá z jedné kabinky na druhou, je pěkná
černá a červená sjezdovka, které nejsou zas tak moc využívané, protože
všichni se snaží vyjet až nahoru.
Nahoru do areálu vás vyvezou dvě kabinkové lanovky. Dá se sjet až dolů do
Loferu, což je asi 7 km dlouhá trasa, ale třikrát se jede po spojovacích
cestách, takže plnohodnotná sjezdovka to není.
Sněhové podmínky:
Letos bylo sněhu opravdu hodně, minimálně metr a půl, prostě
paráda.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dvě kotvy, 1 poma, stará čtyřsedačka, šestisedačka s bublinou,
moderní osmisedačka a 2 kabinkové lanovky.
Zalidněnost:
Letos ještě neměli prázdniny Holanďani a Rakušáci, tak to docela šlo.
Od 11 hodin bylo občas narváno, ale čekalo se maximálně 5 minut.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací a barů je v Loferu docela dost a dá se celý týden chodit do
jiné chalupy na oběd.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava z Prahy přes Budějovice, dále na Linz, Salzburg a pak už je to
jen kousek. V sobotu jsou přes Lofer pravidelně zácpy a člověk se tam
minimálně půl hodiny zdrží. V okolí Loferu jezdí skibusy a ty jsem
využíval.