Sjezdovky:
Široké, krásně profilované a dokonale upravené. Mimo to netušené
možnosti freeridu, který tam téměř nikdo neprovozuje.
Sněhové podmínky:
Dokonalé. Mračna přírodního sněhu, ale také velké změny počasí v
rekordně krátké době. Jasno, slunečno a za 5 minut hustá chumelenice s
viditelností do 50 m. S tím je třeba počítat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku jsou 3 šestisedačky + jedna dvojsedačka. Ta ale z nějakého
důvodu nejela. Následně několik rychlých talířáků. Pak ještě pár
vraků lanovek, zničených za války.
Zalidněnost:
Davy lidí od začátku ledna do poloviny února, kdy vrcholí jarní
prázdniny na Balkáně. Druhý a třetí týden v únoru prý byla čekací
doba na sedačku 45 minut! V našem termínu bez čekání.
Občerstvení a aprés-ski:
Ceny lidové. Třeba polévka, kterou je problém do sebe dostat, za 30 Kč,
pizza 32 cm 140 Kč. Kompletní oběd pro 5 lidí mezi 15 až 20 euro.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bez problémů po dálnici Brno, Bratislava, Budapešť až na
maďarsko-chorvatské hranice. Poté pár km po okreskách, následuje cca 70 km
po dálnici a pak až kousek před Sarajevo po okreskách. Cesta ale dobrá, s
minimálním provozem. Po cestě jsou několikeré "hranice", kde je nutné
setkání s celníky a procedura jak z před 30 lety. Bohužel,
nejdůležitějším tvorem ve vesmíru je chorvatský celník a podle toho se
chová. Je třeba se obrnět maximální trpělivostí a tuto jejich vyslovenou
debilitu neřešit. Rozdíl mezi maďarským, bosenským a chorvatským
celníkem je propastný. Skoro se až člověk diví, že s Chorvatama ti
ostatní tak dlouho vydrželi ve společné Jugoslávii.
Parkování je problém. Málo místa je všude. Kdo nemá vlastní hrablo a
lopatu, nezaparkuje a hlavně následně neodjede.