Sjezdovky:
Tento týden jelo poprvé úplně celé středisko, včetně všech
sjezdovek. Ve středisku převažují pěkné a členité červené.
Sněhové podmínky:
Sněhu na samé hranici únosnosti. Tento týden bylo dost teplo, rekordem
byla středa, kdy bylo 16 °C! Sníh mizel před očima, ale ještě se lyžovat
dalo. Dost se to podobalo letnímu lyžování na ledovcích.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Středisko má 3 moderní šestisedačky, kdy ta prostřední je vybavená
bublinou. Následuje stará dvojsedačka a několik velice rychlých
talířáků. Vše bylo poprvé, co tam jezdíme, v provozu, včetně
dvojsedačky ze ZOH z roku 1984. Na té nikdo za celý týden nejezdil, asi z
důvodu její zastaralosti. Moc nevypadá, ale je až neuvěřitelně rychlá.
Nastupovat na ní je celkem zážitek ... Každopádně
se to vyplatilo na ní trávit čas. Nejen že byla bez lidí, ale i sjezdovka
pod ní byla až do odpoledne nerozježděná a v dobrém stavu. To samé
platilo i pro zadní dva talířové vleky. Tam jezdila jen skupina
trénujících mládežníků a sem tam nějaký zbloudilec.
Zalidněnost:
V neděli nejvíc lidí, kdy byla nejdelší fronta na šestisedačkách do
jedné minuty. Po zbytek týdne úplně bez čekání.
Občerstvení a aprés-ski:
Prostě fantazie. Jídlo nejlepší, co jsem kdy a kde jedl. Nikdo nedokáže
takové mleté maso na všechny způsoby, grilované burgery a pizzu, jako
umějí Bosňáci. Naše děti nedají burger do pusy, ale tam se cpou, jen se
jim dělají boule za ušima.
Ceny neuvěřitelné. Cheesburger z domácí pečené housky o průměru 15 cm s
hromadou hranolek je za 8 KM (4 eura). Porce pro dva strávníky, jeden by to
asi nedal.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta přes Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko ve většině po dálnici, jen
část cca 200 km v Bosně po státní silnici. Kromě obligátní buzerace na
chorvatské hranici naprosto bez problémů. Silnice úplně suché.
Parkování ve středisku bylo tentokrát díky teplému počasí a malému
množství sněhu úplně v pohodě. Každopádně místa je málo a při
větší návštěvnosti to musí být celkem zásadní problém.