Sjezdovky:
Sjezdovky všech obtížností jsou rozdělené do třech menších areálů:
vysokohorského Madritsche, západně orientovaného Kanzelu a východně
orientovaného Langensteinu.
Já jsem nejprve navštívil část Madritsch, kde převládají mírnější
tratě modrého a červeného charakteru. Nejvíce se mi líbila kombinace
červené číslo 8 a 4. Pro mírně pokročilé je pak ideální modrá č. 1.
Do mezstanice vede červená trať, která na které ještě v půl jedenácté
byl manžestr, v kombinaci s okolním panorámatem mě naprosto okouzlila.
Na Kanzelu mě oslovila sjezdovka č. 12, která je sice modře značená, ale
mě přišla spíše červená v ideálním sklonu a šíři pro delší
carvingový oblouk.
Sněhové podmínky:
Ideální, a to naprosto. Podle údajů na webu 190 cm nahoře a 100 cm v
údolí, které odpovídají realitě. V horním patře areálu příjemný
vodivý prašan, který držel celý den. Na Kanzelu směs přírodního a
technického sněhu, který se na sjezdovce č. 12 netopil ani odpoledne do
měkké kaše, což se nedá říci o sjezdovce č. 16, která je více
vystavená slunci.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ze Suldenu vede moderní velkokapacitní kabina na Madritsch, kde je však
potřeba v mezistanici přestoupit. Na Madritschi pak dvě odpojitelné
čtyřsedačky, které obslouží většinu tratí, doplněné jednou fixní
čtyřkou. Na Kanzelu pak moderní kabinka a stará pomalá dvojsedačka, kterou
však není potřeba využívat.
Zalidněnost:
Malá. Na lanovky se nečekalo vůbec. Na sjezdovkách bylo místa taky
spousta. Většinou jsme je měli sami pro sebe, snad jen na modré č. 1 byl
provoz trošku živější.
Doprava do střediska a parkování:
Do střediska vede užší serpentinová silnice, v den naší návštěvy
suchá. Parkování zdarma přímo u lanovek.