Sulden

Sulden - lyžování

Menší lyžařské středisko Sulden s himálajskou scenérií na úpatí čtyřtisícového Ortleru působí jako konec světa, neboť je doslova uvězněno mezi horami a silnice do něj z jablečného údolí Vinschgau stoupá nekonečně dlouho. Ačkoliv je Sulden „obyčejnou“ vesničkou v horách, inkognito tu v nenápadně luxusních hotelích dovolenkují i známá jména (kdysi Michael Jackson, v současnosti Angela Merkelová). A tento konec světa si pro jeho klid oblíbily i dvě jihotyrolské osobnosti – světový horolezec Reinhold Messner a legendární lyžař Gustav Thöni. Himálajského ducha přemohutného Ortleru a hrozivé stěny Gran Zebru dokresluje stádo Messnerových jaků.

Sjezdovky okolo Suldenu jsou rozprostřené do tří areálů, propojených sjezdovkami i skibusem.
Hlavní lyžařský areál Madritsch, kam vede z horního okraje Suldenu visutá kabina, se rozkládá v otevřené skalnaté kotlině (2 610–3 250 m n. m.). V nejvyšších partiích pod vrcholem Schöntaufspitze, obsloužených stejnojmennou krytou 4sedačkou, jsou členitější a proměnlivě široké i skloněné tratě (1,5–1,8 km), kde se poctivě červené hangy střídají s přejezdovými úseky, a jeden přehledný slalomák. Ve středních partiích na dně kotliny se podél kryté 4sedačky Madritsch rozlévají bezpečné, zvlněné a pohodově modré dálnice (cca 2 km) s občasnou rovinkou. Šestikilometrový sjezd mezi morénami do údolí (1 900 m n. m.) je klikatý a spíše výletní s výhledy na čela ledovců a obří Ortler – začíná krátkou rovinkou, ve střední pasáži pak má parádní a prostorný červený hang, zato dlouhý a plochý je dojezd do mezistanice, odkud už jen úzce traverzuje do údolí.
Přímo z centra Suldenu stoupají dvě starší dvousedačky do protilehlých, zčásti zalesněných svahů Kanzel a Langenstein s převýšením okolo 500 m. Trať z Kanzelu do centra Suldenu (1 900–2 450 m n. m.) se nejprve rozlévá po široké „červené“ horské louce, pak svižně pokračuje prostorným lesním průsekem a končí úzkými serpentinami a plochým dojezdem (cca 3 km). Kanzel je díky nové 10místné kabinkové lanovce Rosim od sezóny 2014/15 přístupný i od stanice visuté kabiny Madritsch – k ní se lesem propadá nová, proměnlivá červeno-černá sjezdovka s odpočinkovějším úvodem a sportovní střední pasáží (cca 2,5 km). Horní patro Langensteinu (2 300–2 550 m n. m.) tvoří široký a hravě zvlněný kotel s modro-červenými sjezdovkami (cca 1,5 km), níže do údolí se prosmýká červená, postupně se zužující a zmírňující sjezdovka.
Všechny tři lyžařské lokality jsou díky nové lanovce Rosim půlkruhovitě propojeny z Madritsche přes Kanzel na Langenstein a zpět, okružní safari okolo Suldenu by pak měla v příštích letech završit stavba lanovky z Langensteinu do areálu Madritsch.

V hlavním areálu Madritsche dosáhnou na všechny sjezdovky dvě kryté 4sedačky, na Kanzelu a Langensteinu naopak s výjimkou nové kabinky Rosim vozí lyžaře pomalé sedačky. Neobvyklá je přístupová lanovka do areálu Madritsch, „největší“ kabinová lanovka na světě. Jde v podstatě o dva úseky lanovek s umělou přestupní mezistanicí přesně uprostřed – na trase se tak pohybují současně 4 kabiny, každá pro 110 osob, a to kvůli vyšší přepravní kapacitě.

Sulden má mimořádně dlouhou sezónu – otevírá začátkem listopadu a lyžuje až do začátku května, a to díky vysoké nadmořské výšce i zasněžování. V minulosti vystélal hlavní lyžařskou kotlinu Madritsche ledovec, který v 19. století sahal až k mezistanici, dnes už po něm zbyly jen morénové památky. V první polovině zimy je areál Madritsch z velké části ponořen do mrazivého stínu, v jarních měsících naopak skýtá dostatek slunce a stále kvalitní sníh. Jarní lyžaře odmění ideálními firnovými podmínkami i tehdy, když už se v údolí Vinschgau teploty pomalu šplhají na letní hodnoty.

Nejviditelnější stopy v Suldenu současnosti zanechává horolezecká ikona Reinhold Messner, který pod vesničkou zřídil jedno ze svých muzeí, zasvěcené sněhu a ledu. Budova muzea je z velké části umístěná pod zemí, čistě z betonu a skla, jako by připomínala ledovcovou trhlinu. Sulden si Jihotyrolan Messner možná zamiloval z podobných důvodů jako Himálaj – je to horská pustina s arktickým klimatem a obrovskými, respekt budícími horami. Z Asie si do Suldenu dovezl jaky, které tu od poloviny 90. let chová. Jejich výběh se nachází hned v sousedství muzea. K jačí farmě, kde porazí v průměru 9 kusů ročně, přináleží i restaurace Yak & Yeti, nabízející – jak jinak – jačí pochoutky. Maso je zpracované po asijsku, tedy nejčastěji mleté, na drobné kousky a s množstvím zeleniny i koření. Vynikající je předkrm ravioli s mletým jačím masem a tomatovou omáčkou. Kuriozitou podniku je „šňupací gilotina“ – tabák se vstřebá do nosu díky dopadu těžkého závaží, které prášek katapultuje do připraveného nosu. Útulná restaurace s dřevěnými místnostmi a nízkými stropy se nachází v lehce rekonstruovaném starém statku ze 16. století.
Hlavní atrakcí muzea ledu je exponát údajného Yetiho, ve skutečnosti medvěda tibetského, jehož stopy (zadní tlapy vkládá zčásti do stopy předních tlap) připomínají velikostí i tvarem lidské stopy. Podle expedice National Geographic a BBC z r. 2005 je počet kusů medvěda tibetského v jeho domovině již tak nízký, že je považován za vyhynulého.

Gustav Thöni, miláček i českých lyžařů a legenda z dob, kdy lyžaři byli ještě rychlejší než záběry televizních kamer, se narodil v nedalekém Trafoi, kde vede rodinný hotel pod zdejší sjezdovkou – lyžařsky je však Trafoi s jedinou hlavní modro-červenou tratí o poznání chudší než Sulden, a tak nezřídka vyráží Thöni právě pod Ortler, kde i hodně trénoval. Podle svých slov ale už lyžuje málo, „jen“ dva- až třikrát týdně. Návštěva Trafoi má kromě klidného lyžování a možnosti setkání s Thönim ještě jeden smysl – ze zdejších svahů je nejkrásnější výhled na mohutný Ortler.

V počátcích turismu na konci 19. století se tu pohyboval i pražský rodák Julius Payer, horolezec a polárník. Dnes je po něm pojmenována horská chata na trase tzv. normálního výstupu na vrchol Ortleru.

O rušný život se v pustém Suldenu stará aprés-ski bar u nástupní stanice lanovky Madritsche a později večer pak noční bar Ilse, jehož oblíbenou specialitou je drink Handgranat (Red Bull, Tequilla, Jägermeister). Ve všech horských chatách nebo barech potkáte i milé, zejména slovenské gastarbajtry.

Z plochého údolí Vinschgau s jablečnými sady stoupá silnice nejprve směrem ke Stilfserjochu a v malé vesničce Gomagoi odbočí do slepého údolí, odkud stoupá až do horského letoviska v 1 900 m n. m.