Sjezdovky:
Otevřeno je zde vše, což znamená vzhledem k počtu lanovek opravdu velké
množství variant sjezdů, samozřejmě včetně zábavných tratí s tunely,
skoky, hudbou a překážkami pro děti, ale také dvou tratí pro freestyle
lyžaře, kde si lze užít překážek a skoků opravdu do sytosti. Výhodou je
široký výběr pro amatéry jako já, zahrnující malé skoky i rampy a
překážky, ale také zásoba atrakcí pro zkušené včetně několik metrů
vysokých nájezdových ramp pro skoky. Délka sjezdovek tu neatakuje žádné
rekordní hodnoty, ani nevím, zda se některá z nich dostane přes 3 km, ale i
tak se lze zapotit dost, zvláště v jarním počasí.
Sněhové podmínky:
Se sněhem tu dle očekávání není problém, většina sjezdovek vychází
z výšky okolo 1 800 metrů nad mořem, kde také zhruba začínala hranice
prašanu, níže sníh lehce firnovatěl, ale to nebyl žádný problém. Pod
Kornockbahn se dal vyzkoušet i nějaký ten freeride, i když už značně
rozježděný, takže nešlo o moc velký zážitek. Jinak sněhu všude
dostatek, jezero je také stále zamrzlé, i když v tento den teplota v
"údolí" (1 800 m n. m.) dosahovala i přes 10 stupňů. Celkově skvělé
svezení na prašanu i firnu, led nikde, pouze velmi malé muldy na několika
páteřních tratích v odpoledních hodinách - nic, co by bránilo jízdě
naplno na širších lyžích.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Zde se od mé poslední návštěvy udála novinka v podobě zprovoznění
krátké šestisedačky Wildkopflift, nahrazující zdejší vlek, který mohl v
plné sezoně působit jako špunt (ač tomu tak při mé minulé návštěvě v
plné sezoně nebylo). Jako nejzastaralejší zařízení tedy nyní působí
dvousedačka Sonnenbahn a z hlediska pohodlí také dvě sousední kotvy.
Lanovka je ale relativně krátká, takže se člověk příliš nezdrží a jak
se zdá, ani jedno ze tří zařízení není lyžaři zrovna vytíženo, jejich
výměna tedy není asi zrovna prioritou. Většina lyžařů se soustředí
okolo tří nejdelších sedaček, zbytek svahů má člověk často jen pro
sebe.
Mimo provoz byl dnes převoz lyžařů přes jezero, i když web areálu
hlásil opak, "kolečko" celým areálem tak nešlo završit na 100 %. Na vině
byl možná tající led, i když se po jezeru proháněli další skútry,
čtyřkolky, pěší či běžkaři.
Opět jsme bohužel nenarazili na zdejšího číšníka na svahu, zahlédli
jsme pouze jeho skútr, těžko tedy říct, zda objíždí středisko i v již
lehce mimosezónním termínu. Ke koupi každého skipasu ale obdržíte zdarma
balíček kapesníků, což je také praktickým a milým detailem. Slušnost
vlekařů je také na vysoké úrovni (platí ale snad pro všechny rakouské
areály, co jsem letos navštívil), neodpojitelné lanovky vždy přidrží,
ať je nástup pohodlný a bezproblémový, při nízké zalidněnosti také
zpravidla lyžaře i pozdraví, pomůžou s nástupem na kotvu a podobně.
Toalety jsou k dispozici v naprosté většině stanic, včetně těch
vrcholových.
Zalidněnost:
Žádné fronty ani mačkání na svazích, ale sami jsme zde rozhodně
nebyli, areál je dost oblíbený, o víkendu zde bude zalidněnost určitě
vyšší.
Občerstvení a aprés-ski:
Nezkoušeli jsme, ale otevřeno je vše, na terasách a zahrádkách to žilo
po celý den, a to i vzhledem k teplu a převážně slunečnému počasí.
Doprava do střediska a parkování:
Z údolí Lungau sem cesta zabere pouhou půlhodinku, z čehož zhruba
polovinu představuje klikatá silnice do areálu. Možností k parkování
dostatek, ale i tak v centru dění hodně obsazeno. Lyžaři přijíždějící
od severu mohou využít hned velké parkoviště pod Turrachbahn, čímž si
ušetří i několik kilometrů a stoupání do centra areálu, nicméně skoro
nikdo tak nepochopitelně nečinil. My tentokrát vzhledem k procházce okolo
jezera a dalším aktivitám využili parkování přímo podél silnice u
Kornockbahn, i během dopoledne zde šlo nalézt místo pár desítek metrů od
kasy.
Upraveno je i na 10 km běžeckých tras, cena za jejich využití je 5
euro.
Rakousko 
Potůčky
Vercorin
