Sjezdovky:
Ve středisku najdeme dvě trasy začínající společným mírným sjezdem
od lanovky. Pak se větví. Modrá sjezdovka pěkně kličkuje místním
lesíkem a má příjemnou délku 1 100 m. Červená, která se bohužel
oficiálně otevírá až 11.1., je také zajímavě členitá a měří lehce
přes 900 m.
Sněhové podmínky:
Po nasněžených tunách přírodního sněhu byly sněhové podmínky
skvělé. Do lehce přimrzlého prašanu se lyže krásně zařezávaly a spolu
s minimem lidí to byl opravdu zážitek.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V areálu, stejně jako v dalších střediscích ve Wisle, jezdí
čtyřsedačka s nástupním pásem. Je třeba pochválit turnikety, neboť
berou skipasy i z větší dálky, a tak zkrátka stačí projít bez dalších
zbytečných pohybů. 
Zalidněnost:
Na večerku minimum, u lanovky bez čekání.
Občerstvení a aprés-ski:
Dnes jsme nevyužili a povečeřeli doma, ale možností je v okolí
spousta.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava je asi jedinou slabinou. Jednak vede Wislou prakticky jediná cesta,
která bývá často ucpána kolonami (dnes to naštěstí nebylo tak hrozné) a
také k samotnému areálu vede poměrně prudký kopec, kde se nachází
menší parkoviště. Naštěstí jde zaparkovat i na větším parkovišti dole
u hlavní cesty a nahoru pravidelně jezdí skibus. Nicméně ani vyjít těch
200 m není zas takový problém.