Sjezdovky:
Dvě hlavní sjezdovky dlouhé asi kilometr se mi líbily obě. Nejsou vůbec
úzké a jsou docela prudké. Protože březnové sluníčko je už výš,
dokázalo svítit až dolů do "šachet", ale stejně se střídala místa
stínu a slunce.
Sněhové podmínky:
Přes noc napadlo trochu čerstvého sněhu, i cestou do Vysokého byly kolem
bílé louky. Na sjezdovkách byl přimrzlý manšestr pokrytý vrstvou
prašánku. Během dopoledne se sníh změnil na vlhký. Bylo převážně
slunečno, azůro, ale také se asi dvakrát zatáhlo a sněžilo. Do jedné
hodiny se mi jezdilo výborně, pak to ale byla dřina, nejelo to, cukalo.
Možná by pomohlo namazat lyže a vydržela bych až do konce provozu. Terén
byl jinak pěkný. Sníh nikde nechyběl, ale je ho málo, asi proto areál
tento týden končí. Jen cesta lesem nahoru byla špinavá, občas to zadrhlo
přes šišku.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Myslím, že kromě lanovky Šachty nabízejí vše. Hlavním přepravním
zařízením je dvojkotva. V horní části jezdila ještě pomalá poma.
Zalidněnost:
Zalidněnost se mi líbila! Téměř nikdo. Počet návštěvníků zvedla
chvílemi jen skupinka školáků. Jinak, když se na celém svahu pohybuje 6
až 7 lyžařů... jak často se toto stává? To je sen mít celou šířku i
délku trati jen pro sebe. Tím mi dnes dosud neznámé Šachty udělaly
radost.
Občerstvení a aprés-ski:
Vůbec mi nevadilo, že se tam dnes asi nedalo koupit nic k jídlu. Já
stejně raději lyžuji a vždy mám pro jistotu něco s sebou. V horní části
areálu je restaurace, všimla jsem si vylepené nabídky velkého množství
italských pizz v rozmezí 119 až 189 Kč. Místní kiosek vypadal taky
italsky, tam měli vyobrazeny italské krokodýlí sendviče.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava bezproblémová, parkování rovněž, aut jsem na parkovišti
neviděla víc než sedm.