Sjezdovky:
Sjezdovky zde mají dvě hlavní, červené, dlouhé asi kilometr, jedna
hezčí než druhá.
Sněhové podmínky:
Jenomže sněhové podmínky jsou jedna velká bída. Ne příliš velká
vrstva, někde šlo jen o milimetry, technického sněhu byla zmrzlá - vlhká -
mokrá. Při pohledu to vypadalo na lyže z půjčovny. Pak jsem si zvykla na
krosení po různobarevném sněhu a zjistila, že naštěstí nenajíždím na
nějaké kamení. Těžko říct, která sjezdovka byla lepší. Lépe vypadala
ta ve směru jízdy dolů vpravo, po ní jezdila většina lyžařů. Kdo se
nebál vyzkoušet levou, zjistil, že po hrůzostrašně vypadajícím úseku se
zábranou následuje až dolů sjezdovka bílá, která po objevení více
sportovci pak také začala ztrácet svou barvu. Takže kdo nemusí mít nutně
bílý sníh, zajezdil si celkem dobře.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka v areálu chybí, proto i námi zůstávaly Šachty opomíjené.
Jezdíme většinou celou dobu platnosti skipasu, posezení cestou nahoru je
tedy vítané. Hlavní dvojkotvě pomáhala přepravovat lyžaře kratší a
pomalejší poma. V těsném sousedství je ještě areál Větrov se dvěma
vleky. Jinak myslím, že ze zázemí areálu nic nechybí.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla malá až střední, z převážné části ji vytvářely
výcviky. Také se bohužel stalo, že pro jednu malou slečnu skončilo
lyžování letem vrtulníkem.
Občerstvení a aprés-ski:
Nahoře u výstupu byl otevřený, ale ne až do konce, kiosek. Před ním se
dá posedět venku, což jsme také využili, nikdo nás nevyhodil s vlastní
termoskou a dobrotami koupenými ve městě v pekárně u kostela.
Doprava do střediska a parkování:
Výhodou toho, že zimy už nejsou, co bývaly, je příznivá doprava do
hor. Dnes do Vysokého od Semil bez problému. Parkování je u hlavní silnice
kousek od horní stanice se zázemím, takže se na lyžích jede nejdříve
dolů - šachtami.