Sjezdovky:
Všude je uváděno, že se dá jezdit i na straně Čenkovic, ale nedá se
to považovat za upravenou sjezdovku. Varoval nás jeden lyžař, že tam
nemáme jezdit, ale zvědavost byla větší. Dvousedačka tam sice jezdí, ale
stačilo sjet kousek sjezdovky a hned jsme to zasekli a šlapali zpět. Přejezd
přes les taky spíš nouzovka. Takže jediná použitelná sjezdovka byla
červená ze strany Červené Vody. Sklon má příjemný, šířka taky
dostatečná.
Sněhové podmínky:
Sjezdovka je vysněžená technickým sněhem, ale v posledních
dnech/hodinách připadlo trochu přírodního sněhu, tak je to celkem dobrý
podklad. Horší je, že do toho měli dopoledne puštěná děla, teplota ale
byla hraniční a vše, co lítalo z děl, rychle tálo a v podstatě to dělalo
velké promočené fleky, kde to při jízdě hodně drhlo. Naštěstí to pak
rychle vypnuli. Jinak sjezdovka je vysněžená ne úplně v celé šířce,
nahoře je ještě dost široká, ale dole je to jen tak z poloviny celkové
šířky.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka z Červené Vody super, má bubliny, které se ale velmi těžce
zvedají. Vyhřívaná sedadla jsou taky super, ale nechápu, proč to
vyhřívání fungovalo asi jen 100 m od startu lanovky a pak se to vypnulo a
byla na zadky zima. Že by obsluha lanovky aspoň odmetala napadaný sníh ze
sedadel, to je taky nenapadlo. Když jsme kolem 15. hod. odjížděli, tak měla
lanovka nějaký větší problém a dlouho stála (i s lidma v
sedačkách).
Zalidněnost:
Lidí bylo chvílemi hodně, hlavně horších lyžařů, kteří jezdí
přes celou šířku a není to úplně příjemné. Dle počasí postupné
ubývali. Ale fronta na lanovku nebyla vůbec žádná.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurace na straně Červené Vody je fajn, ale malý výběr teplých
jídel. Okno bufetu nebylo v provozu.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd po mokrých silnicích, namrzlo nebylo, sníh na silnici taky ne.
Parkování kousek od vstupu do areálu na štěrku v pohodě, zadarmo.