Sjezdovky:
Začal jsem docela brzo, nechytl jsem úplně první lano, ale mezi prvními
jsem byl, když jsem vyjel nahoru Machytkou, tak jsem po své minulé
zkušenosti /potvrzené i dalšími reporty) neletěl dolů, ale dal jsem
několik rychlých Machytek, která nebyla nic moc, střídal se na nich povrch
od čerstvě rolbovaných, a tudíž měkkých míst, po ledovatá místa u
sněžných děl, to ve Svaťáku není, tam na to upozornila hromada sněhu. A
pak už jsem jen otestoval sjezdovky č. 12a a 12b, kde jasně lepší byla
širší 12b, ovšem i na ní byly ledovaté fleky u sněžných děl. Nic
dalšího jsem nejel, protože kámoši, co jeli zespoda, tak dali echo, ať
dolu nelezu, že tam je fronta od rána jako kráva... Na to, kdy
jsem tu za den natočil okolo 100 km, už můžu jen vzpomínat...
Sněhové podmínky:
Sněhu je to docela dost, Machytka ale stále není v celé své šíři,
zřejmě nám vnutí její zúženou variantu. Alespoň,
že nebyly kamínky na dojezdu na kotvu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
No opět jsem byl svědkem, jak se nechtěla namotávat jedna z kotev, to
bylo její poslední - uřízli ji... Uvidíme
kolik jich bude na konci sezóny, netuším, jestli je doplňují, alespoň
mají ostré kudly a dlouho se netrápila...
Zalidněnost:
Zalidněnost hned od rána obrovská, dolů jsem ani nejel, tak třeba někdo
další, kdo hnil dole ve Špindlu. Já již okolo 9:15 hodin stál na kotvu k
deseti minutám. Ještě, že jsem si dal závazek, že to v té chvíli
ukončím a půjdu na běžky. A tam jsem si to užil, i když tratě okolo
Stopy zabral seriál závodů Stopa pro život. Vyjel jsem si na Vrbatovku a pak
jsem jezdil na Svážnici, kde to bylo skvěle upravené.
Občerstvení a aprés-ski:
Dnes jsem se obzvlášť vybavil, zásob jsem měl dost, tak jsem vydržel
až do doby, než zapadlo slunce.
Doprava do střediska a parkování:
Po Vítkovice to jde, pak je již na silnici sníh nebo i led s vyjetými
kolejemi, ale mají to docela hodně prosypané drtí, tak se dá vyjet bez
problémů. Viděl jsem i dost takových, co si nevěřili a nasadili si
řetězy, alespoň vyjeli a nezdržovali.