Berwang Bichlbach Rinnen aktuální report z 31.01. - 01.02.2020

Sjezdovky:

Otevřeny byly všechny sjezdovky s výjimkou červené Eggla (7) a černé Schwarzes Loch (4c). Nejvíce mne bavily svižné červené Rastkopf (17), Hochalm (4), Tunnelhang (4a) a Hüttenhang (13b) a pěkné modré Singerbichl (6) a Thaneller Sonnenhang (12). Při přesunu do oblasti Rastkopf musí lyžař využít přejezdů (č. 14, 16, 21 a 22), i na těch to ovšem docela odsýpá a člověk se většinou nemusí odpichovat.

Sněhové podmínky:

Celkem dobré - 40 až 217 cm sněhu (hornímu číslu příliš nevěřím). Většina tratí byla pokryta slušnou vrstvou sněhové pokrývky, našla se však i vydřená místa, především v oblasti Rastkopf (sjezdovky č. 17 a 18). Na lyže jsem se postavil příliš pozdě na to, abych mohl hodnotit ranní úpravu , překvapilo mne ale, že některé otevřené svahy nebyly upraveny vůbec (17a, 20). Odpolední muldy se nevyhnuly hlavně úzkému hrdlu na začátku sjezdovky Almkopf rot (2).

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Berwang Bichlbach Rinnen nabízí pozoruhodný mix všech možných přepravních zařízení různého stáří. Lanovkám vévodí kombinovaná Almkopfbahn, kde si cestující může vybrat mezi pohodlnou, polstrovanou a bublinou opatřenou šestisedačkou a osmimístnou kabinkou. Poněkud komicky působí luxusní desetimístná kabinka Obere Karbahn I končící po pár stech metrech tak trochu nikde, v příští sezóně by se však měla dočkat druhé sekce, která by měla usnadnit spojení s oblastí Rastkopf - současná konečná je jen o pár metrů níže, než je potřeba k tomu, aby se lyžař dostal na propojku č. 16, takže je nutno sjet k dlouhé kotvě Thanellerkarlift, tou se vytáhnout nahoru a potom teprve pokračovat dál směrem na Rastkopf... Dále je zde odpojitelná čtyřsedačka (Sonnalmbahn) a šestisedačka (Sunjet), obě rychlé, polstrované, pohodlné, byť bez bubliny; výčet sedačkových lanovek uzavírá neodpojitelná, přesto překvapivě svižná dvojsedačka Panoramabahn Rastkopf (během jízdy se otočte, název Panoramabahn tak získá své opodstatnění, jen pozor na závratě ze strmé trasy . Zbytek obstarávají vleky různých délek, mezi nimi zaujme zalomená kotva Thanellerkarlift.

Zalidněnost:

Pátek byl opravdu pohodový, nečekal jsem ani jednou, v celém areálu bylo příjemně volno. Sobota už se nesla ve znamení víkendového náporu - čekalo se především u kotvy Thanellerkarlift (cca 7 minut) a nárazově též u kabinky Obere Karbahn I a sedačky Sunjet. Také na nejoblíbenějších sjezdovkách (4, 5 a 11) bylo plněji, sjíždění již zmiňovaného úzkého hrdla na začátku sjezdovky Almkopf rot (2) se odpoledne změnilo v boj o přežití. O naplněnosti restauračních zařízení píši v dalším odstavci.

Občerstvení a aprés-ski:

Joj, tak na občerstvení (především tedy na jeho kapacitě) by skiareál ještě mohl trochu zapracovat. V pátek jsem zašel do restaurace Jägerhaus s poněkud pomalejší obsluhou a omezenou nabídkou ucházející kvality. V sobotu jsem chtěl navštívit chatu Hochalm, když jsem tam však ve 13:30 dorazil, spatřil jsem dlouhatánskou frontu několika desítek hladových strávníků, vinoucí se z budovy daleko na terasu. Sjel jsem tedy k Jägerhausu, ale ani tam nevěstila narvaná zahrádka spolu s přeplněnými stojany na lyže nic dobrého. Nakonec jsem zakotvil na terase hotelu Singer u dolní stanice čtyřsedačky Sonnalmbahn. Ceny vyšší, obsluha zčásti poněkud zakaboněná, jídlo dobré.

Doprava do střediska a parkování:

Cesta autem z Prahy přes Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Marktoberdorf a Reutte zabrala i s přestávkami přibližně šest hodin, stejně tak zpáteční cesta přes Garmisch-Partenkirchen. Parkoval jsem u dolní stanice kombinované lanovky Almkopfbahn, které bylo v pátek naplněné asi z třetiny, v sobotu přibližně ze tří čtvrtin.