Obersaxen aktuální report z 03.02.2020

Sjezdovky:

Těžko říci, které sjezdovky byly daný den v provozu. Areál má sice neaktualizovanou orientační mapu (jsou zde ještě staré kotvy, nyní lanovky nebo naopak staré lanovky, které již nyní neexistují), ale zde je zaznamenán pouze provoz přejezdů a lanovek samotných, nikoliv jednotlivých sjezdovek. Proto platilo, kde není zakázáno, je dovoleno. Bohužel úprava (lze-li to tak nazvat) byla příšerná. Jezditelné byly s opatrností dvě sjezdovky, kde byl i příjemný manšestr, a to č. 1 a část č. 5. Zde se nacházely také nebezpečné pasáže se zeminou, nicméně neomezovaly tolik v jízdě jako u jiných otevřených sjezdovek. Při aktuálním provozu se do dolní stanice Maierhof dalo dojet i po sjezdovce č. 9, která byla v pořádku asi 300 metrů, následně obrovské ledové plotny v kombinaci s velkými vytátými plochami, sjezdovka v půlce navázala na lesní cestu, která nebyla už nějaký den upravena a evidentně zde jezdila auta a čtyřkolky, neboť zde byly vyjeté koleje. Sjezdovku šlo došoupat tedy maximálně pluhem.

Po této jízdě jsme zkusili skibusem přejet do Valaty, kde mělo jezdit sjezdovek více. Bohužel zde to bylo ještě horší. Sjezd do údolí po sjezdovce č. 20 byl od poloviny téměř nesjízdný. Více zeminy než sněhu. V horní partii navazovala kotva, jejíž okolí mělo také nemalý počet vytátých míst, častokrát ještě rozježděné rolbou. Paradoxně nejlépe se v této části lyžovalo na sjezdovkách č. 30 a 31 ke kotvě Sasolas. Ačkoliv ani ty nebyly už alespoň den upravené, rolba zde nezvládla naštěstí zašpinit sjezdovku a sjezd byl tak příjemným jarním povozením, připomínající Harrachov okolo 15. 4. Až v dolní části navazovaly sjezdovky na užší cestu k dojezdu, kde se objevilo i vytáté místo na asfalt.

Nejhorší na celém areálu bylo, že prakticky nikde nebyly výstražné plachty "Langsam", které dává každý normální areál na místa, kde je nutné dát si pozor. Při stížnosti na nebezpečnost sjezdovek bylo pokladní řečeno cosi ve smyslu "a co máme v takovéto zimě dělat". Opravdu, některé sjezdovky by si nedovolili otevřít ani sousedé v Rakousku a ani areály u nás v Česku.

Sněhové podmínky:

Sněhu bylo paradoxně více mimo sjezdovky než na sjezdovkách. Proč nebyl alespoň částečně nahrnut, nechápeme. Bohužel areál neuměl pořádně pracovat s technickým zasněžováním, které evidentně nebylo schopno efektivně pokrýt ani celou jednu sjezdovku a tyče zde byly spíše na okrasu. Na sjezdovkách bylo od 0 do 70 cm většinou měkkého sněhu, který den předtím zažil déšť a smíšené srážky, a to poměrně intenzivního charakteru. Mimo sjezdovky však ležel sníh okolo 50 až 75 cm prakticky všude.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Lanovky byly většinou postarší, kombinované se staršími kotvami, které se dle neaktualizovaných plánků postupem nahrazovaly lanovkami. Během návštěvy byly v provozu 4 lanovky (klasické 3- a 4sedačky bez bubliny, což při občasném dešti bylo nepříjemné), 3 kotvy a 2 dětské vleky. Rychlost byla však uspokojivá, až na oldschoolovou lanovku z Valaty, která už za sebou nějaký ten pátek měla.

Zalidněnost:

Pozitivní věcí je, že když už se člověk vyhýbal zemině, nemusel se vyhýbat lidem. Těch v areálu bylo max. 40 až 50. Nikde se nečekalo.

Občerstvení a aprés-ski:

Občerstvení na svazích nebylo tolik. Více jsme viděli restaurace u dolních stanic. Možnost občerstvení nabízely ale také menší provozy u horní stanice na Cuolm Sura nebo Kartitscha. Nevyužili jsme.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava k Meierhofu po úzké cestě z údolí. Komfortnější cesta byla poté z Ilanzu na druhé straně, která je však trochu delší. Cesty pouze mokré, nikoliv namrzlé. Parkování zdarma.