Sjezdovky:
Otevřeno bylo cca 60 % sjezdovek, což z celkového počtu 120 km činilo
dobrý základ pro zahájení sezony. Nutno dodat, že minimálně 1/3 z
celkového počtu jsou poměrně dlouhé přejezdy, které spojují veškerá
zařízení, která jsou rozeseta po celém hřebenu. Podobný poměr byl i při
aktuálně otevřených sjezdovkách. Specifikum areálu je také v tom, že se
zde svahy příliš terénně neupravují, a tak i následná upravená
pokrývka téměř kompletně kopíruje povrch země se všemi hupy, sklony
apod. Možná dojde k vyrovnání při vyšší sněhové pokrývce, ale takovou
situaci jsme zde zatím nezažili. :D
I přesto byla tato návštěva oproti únorovým vydřeným sjezdům
příjemně stráveným dnem. Nejlepší kondici měly sjezdovky, které byly
dosněžovány, a to zejména č. 3a a dále sjezd Hitzeggen - Vella po
sjezdovkách č. 40a a 40b na jižní straně (paradoxně nejlepší z celého
areálu i přes svou polohu na slunci). Díky kombinaci technického sněhu a
přírodního podkladu jsme tento téměř 5km sjezd dali během dne opravdu
mnohokrát.
Naopak špatné podmínky byly na přejezdech, kde se například na
sjezdovce č. 20a a následně 23 přešlo ze širokého pásu do šířky
necelé jedné rolby s kamenem označeným tyčemi uprostřed. Zkrátka se
snažili zprovoznit a propojit celý areál za každou cenu. Oproti únorové
snaze to nyní tak marné nebylo, nicméně bylo dobré si dávat pozor, co za
hupem bude. Trochu větviček se nacházelo také na sjezdovkách č. 14 a 18
při sjezdu z Piz Sezner. Naštěstí většina nepořádku na sjezdovce
čítala pouze kusy větviček nebo mechu - kameny žádné. Nicméně pozor na
to, při velmi členitém terénu sjezdovky to může být zrádné.
Sněhové podmínky:
Lyžování na přírodním sněhu je moc pěknou záležitostí...když ten
sníh je. V areálu je zasněžovaných necelých 30 % sjezdovek, tedy si zde
krupek z technického sněhu příliš neužijete. Problém nastane ve chvíli,
kdy přírodního sněhu není optimální množství, ale provozovatel to
trochu punkově projede a otevře. V době návštěvy dosahovala pokrývka
okolo 50 až 70 cm sněhu prachového typu s dobrým zmrzlým základem, který
na severní straně vydržel až do odpoledne. Zvláště pro přejezdové
partie by to ale ještě 15 až 20 čísel chtělo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Technické vybavení areálu mísí starší lanovky (3sedačky Valata -
Cuolm Sura a Vali - Stein) s novějšími šestisedačkami s bublinou na Piz
Sezner nebo na trase Untermatt - Stein a Cuolm Sura - Piz Mundaun. Najdeme zde i
pár kotvových vleků a dětských pom, kde nejdelším je kotva B4 Sasolas - v
době návštěvy mimo provoz. Vybere si tedy každý (a v každém počasí) a
nelze říci, zda je areál zastaralý, nebo moderní.
Zalidněnost:
Návštěva obchoďáku by byla nebezpečnější - řečeno slovy doby
covidové. V celém areálu bylo max. 300 lidí a největší nárazová fronta
byla na dvě sedačky.
Občerstvení a aprés-ski:
Vzhledem k uzavření vnitřních prostor byla otevřena jen některá
občerstvení s výdejním okénkem nebo s kompletně přesunutým provozem do
venkovních prostor. U dolní stanice Vella se například grilovalo. Za nás
nejpříjemnější posezení s výhledem nabízela chata uprostřed sjezdovky
č. 42. Rychlé odbavení a možnost platby kartou i na tomto místě, kde jsme
to příliš nečekali.
Doprava do střediska a parkování:
Ačkoliv jsme byli ubytováni na protějším kopci, cesta zabrala cca 20
minut. Výjezd z Ilanz k dolní stanici Valata vede poměrně úzkou (ačkoliv
dvouproudovou) cestou. Parkování zdarma na asfaltových plochách kousek od
nástupu. Kapacity parkovišť se ani náhodou nezaplnily.