Obersaxen aktuální report z 09. - 10.01.2021

Sjezdovky:

Středisko je spíše „rodinné“, asi polovina zdejších sjezdovek je značena modře. Plnohodnotné, tedy dostatečně široké modré sjezdovky najdeme hlavně pod vrcholem Piz Sezner, ze kterého vede na jižní stranu dlouhá, místy ale trochu plochá sjezdovka č. 47. Další modré sjezdovky stékají po svazích sousedních hor Stein, Hitzeggen a Piz Mundaun, ale ať už ty převažující na severních svazích nebo jedna směřující na jih jsou užší, často už pod hranicí lesa, takže zase o něco členitější.

Červené sjezdovky najdeme především na svazích hory Stein - ať už severně orientované sjezdovky č. 3a + 3b, 5, 12a a různé další kratší úseky a kombinace nebo jižně nebo jihovýchodně mířící kombinace sjezdovek č. 41a + 40a + 40b.

Černých sjezdovek je zde pomálu, jde v podstatě jen o různé kratší úseky koncentrované především na severním svahu hory Stein.

Sněhové podmínky:

Tragédie. Deklarovaných otevřených 100 % sjezdovek opravdu neznamenalo, že jsou sjezdovky ve sjízdném, natož v dobrém nebo dokonce výborném stavu. Určitá část sjezdovek by dávno měla být úplně uzavřena, například červená „přejezdová“ č. 23.

V podstatě na všech technicky nezasněžovaných sjezdovkách byla vydřená místa až na trávu, hlínu, kamení. Sjezdovky trpěly nejen nedostatkem sněhu, ale asi hlavně každodenní úpravou rolbou, která, spolu s lyžaři, rozmetala nepořádek po celé šířce sjezdovky. Na spoustě sjezdovek tak byla místa, která nešla objet jinudy, než mimo sjezdovku - kde byla překvapivě často situace lepší než na sjezdovce. Takhle vydřená „neobjetelná“ místa byla překvapivě i v nejvyšších částech areálu, třeba na modré č. 14 nebo červené 12a, o těch níže položených ani nemluvě. Bonusem bylo, že žádné z těchto míst nebylo označeno nějakou cedulí, takže po prvním zjištění situace už vůbec nebylo možné jezdit plynule a svou obvyklou rychlostí. Tolik šrámů na skluznici jsme si nikdy odnikud neodvezli .

Technicky zasněžovaných sjezdovek je minimum, jde vlastně jen o několik „páteřních“ sjezdovek č. 1, 3, 6 a 40. Ty nedostatkem sněhu netrpí, jen na dojezdech se občas dělaly plotny. Co mě překvapilo, byly zmrzlé kaluže na některých sjezdovkách, například č. 14, 18 nebo 25. Mysleli jsme, že to bylo od zasněžování, ale tyto sjezdovky technicky zasněžované nejsou, tak nevím...

Nutno podotknout, že ve chvíli, kdy tento report s týdenním zpožděním píši, bude už snad situace dost odlišná, v uplynulých dnech v Graubündenu dost výrazně sněžilo...

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Co je pro nás plus, pro jiného asi může být spíš negativem, protože 100 lidí, 100 chutí... Ale jeden z hlavních důvodů, proč se nám v Obersaxen Mundaun líbí, jsou přepravní zařízení. Nachází se zde totiž pouze sedačkové lanovky a několik vleků, což vítáme z toho důvodu, že není nutné celý den sundat lyže. Pokud mi nic neuniklo, od naší poslední návštěvy v roce 2017 se toho moc nezměnilo - nová je jen sedačková lanovka na severním svahu hory Stein. Ta je ale naprosto luxusní, umím si ji představit jako sedačku v obýváku .

Zalidněnost:

Přepravní kapacita je z důvodu koronaviru snížena na 2/3 obvyklé kapacity, na což upozorňují cedule, obsluha to ale nijak nehlídá. Nicméně lidí bylo tak málo, že většinou na lanovce jezdili návštěvníci tak, jak spolu dorazili. Výjimkou byla sedačková lanovka označená jako C2 v horní části hory Hitzeggen, u které se tvořila fronta, ačkoli většinou jezdila plně obsazená.

I v Obersaxen Mundaun platí, že ve frontách a na lanovkách je povinné zakrytí dýchacích cest, většina lyžařů to ve frontách dodržovala, na lanovkách už nikoli, ale tam to snad ani ničemu nevadí...

Občerstvení a aprés-ski:

Vnitřní prostory restaurací jsou zavřené, fungují pouze výdejní okénka. Většinou jsou přístupné i venkovní terasy, kde je možné zakoupené nápoje a jídlo zkonzumovat. Nevyužili jsme.

Doprava do střediska a parkování:

Příjezd z České republiky do Švýcarska ve středu 6. ledna bezproblémový. Ani na jedněch hranicích jsme nestavěli, nikdo po nás nic nechtěl. Podle starého zvyku jsme úsek rakouské dálnice objížděli přes Bregenz, abychom až později zjistili, že tento úsek byl již dříve vyjmut ze systému mýta a průjezd od hranic až po Hohenems je nezpoplatněný.

Příjezdová silnice do vesničky Valata byla mírně namrzlá, s vyjetými kolejemi a se zmrzlými zbytky sněhu „mezi koly“ a v krajnici. Parkovali jsme na parkovišti u sedačkové lanovky ve vesničce Valata, které jsme měli vyzkoušené už z minulé návštěvy. Nevím, jestli je to tak pravidlo na všech zdejších parkovištích, ale na tomto parkovišti se neplatí parkovné.