Lermoos - Grubigstein aktuální report z 12.02.2020

Sjezdovky:

Sjezdovky sahají těsně nad hranici 2000 metrů a jsou výhradně modré či červené. Černý je tu jen jeden úsek nahoře a druhý na kraji areálu, který jsem ani neprojel. Celkově jsou zde svahy prudší než v sousedním Ehrwaldu, stále však pod "rakouským průměrem". Ze sjezdovek jsem jel několikrát modročervenou č. 10, která má velmi přívětivý sklon pro carving a několik terénních zlomů. Škoda je dojezdu k LD, který je relativně prudký, tedy pro začátečníky náročný. Z modrých nelze příliš doporučit č. 8a, která je spíše přejezdovou cestou, a to dost dlouhou. Naopak velmi pěkně a svižně se svezete na červené č. 4, kterou si můžete zpestřit i prudším černým úsekem na začátku. Jízda ve volném terénu byla nejlepší právě v okolí sjezdovky č. 4, ať už po jejím levém okraji, nebo přímo pod šestisedačkou, která svah obsluhuje. Přímo pod její horní stanicí se nachází větší skála, kterou obtéká černá a červená varianta sjezdovky. Sjížďět takový terén by mě snad ani nenapadlo, ale když jsem viděl místního instruktora, který sem zavedl i malé děti, osmělil jsem se též. Skočit si tu můžete i několikametrové dropy, sám jsem zvládl něco přes 2 metry a v nadílce prašanu taková výška při dopadu ani nebyla znát.

Pod horní polovinou LD se pak nachází široká a mírná pláň, posetá sem tam malými stromky, takže naprosto ideální pro začátky s freeridem. Okolo spodní poloviny sjezdovky č. 4 se nachází krátké, ale prudké a často i odpoledne netknuté svahy, kterým se dostanete do koryta pod lanovkou a následně snadno i k její dolní stanici. Skvělé a bezpečné terény v lese se nachází i pod starou čtyřsedačkou Grubigalmbahn, na sjezdovku č. 8a se lze snadno vrátit po několika lesních cestách. V dolní polovině areálu nebyly off-piste možnosti nijak oslnivé, jak kvůli nižšímu přídělu prašanu, tak i kvůli tomu, že se zde vše rychle rozjezdilo.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky byly tedy skvělé, především pro ty, kteří chtěli trávit čas mimo sjezdovky. Pro ostatní byla vhodná třeba zmíněná sjezdovka č. 10, na které nebyly i přes příděly sněhu žádné muldy, až na závěrečný cca 300 metrů dlouhý prudký úsek. Na ostatních sjezdovkách, které jsem projel, to bylo horší. Nadílka čerstvého sněhu asi lyžaře na užších prkýnkách nepotěšila. Bez muld byla ještě modrá č. 8a, ale tu asi nikdo několikrát za sebou chtít jet nebude.

Výšku pokrývky těžko odhadovat, ale tráva ani bláto nikde nevykoukly. Stejně tak jsem neviděl ani ledové plotny.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Komfort je tu oproti sousednímu Ehrwaldu trochu nižší, za utracené peníze by se asi dalo žádat víc. Žádná z LD v areálu nemá třeba vyhřívání. Kromě toho nelze rychlým odpojitelným šestisedačkám s bublinou nic vyčíst. Horší je to se starou a pomalejší čtyřsedačkou, které chybí krytí a tak na ní pěkně vymrznete. O delší dvousedačce ani nemluvě, raději jsem ji nezkoušel.

Kabinka Grubigsteinbahn je stará odhadem 20 let a nabízí stísněné a nepříliš komfortní svezení. Kabinku Family Jet jsem taktéž nezkoušel, je dlouhá necelých 400 metrů a obsluhuje výukový svah. Kabinka Grubig 2 je vcelku rychlá a komfortní, ale žádný supermoderní skvost to také není.

Zalidněnost:

Zalidněnost nebyla žádným problémem, jezdilo se přímo na lanovky. Větší zalidnění bylo ve spodní polovině areálu, a to zřejmě kvůli lepší viditelnosti. Na sjezdovkách nikdo nepřekážel, ve volném terénu se pohybovalo celkem velké množství lyžařů, ale svou lajnu si většinou našel každý.

Občerstvení a aprés-ski:

Nezkoušel jsem, v takových podmínkách by byl hřích se jím zdržovat. Možností je ale několik, jak na svazích, tak na vrcholu i u parkovišť.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava směrem z Nassereithu bez problémů, ty se zde tvoří pouze když musíte serpentiny absolvovat za kamionem nebo pomalejším jezdcem. Za celý týden jsem ale v koloně nestál, jelo se vždy aspoň 20-30 km/h, na kratších rovinkách lze občas i předjíždět.

Parkoviště pod LD Hochmoos-Express je sice menší, místo jsem ale našel přímo 5 metrů před kasou. Větší bude zřejmě pod kabinkou.