Sjezdovky:
Převažující profil všech sjezdovek je červený, lehčí varianty bez
strmějších svahů jsou označeny modře.
Nejvíce času jsme strávili na variantách červené sjezdovky č. 4, která
je bez traverzování dostupná pouze 6sedačkou z Grubigalmu, takže je méně
vytížená a jejích více variant se společným dojezdem zajišťuje
lyžování bez boulí až do pozdního odpoledne. Podobné podmínky, ale s
vyšší koncentrací lidí, panují i na sjezdovkách č. 6 a 8.
Ke střední stanici spadá sjezdovka č. 5 Standard, kterou lze shora najet
pohodovým černým svahem č. 2, k jehož nejstrmější části byla
zrolbována i objížďka. Sjezdovka č. 5 nejprve traverzuje červeno-modře
kolem odboček k dalším sjezdovkám a pak padá ostřeji k rozbočení s
černou 2a, která je ryze sportovní a asi záměrně nepříliš upravovaná.
Červená č. 5 odtud traverzuje do širokého vysněženého žlabu, který lze
také vychutnat celý v plné parádě nájezdem routou č. 12 od chaty
Wolfratshauser – tento svah nad sjezdovkou č. 5 je po sněžení volný a
později se rolbuje. Zbytek sjezdovky č. 5 je nuda.
Z Grubig Almu míří ke střední stanici široká modrá č. 8a, která vůbec
není špatná, ale končí dlouhým traverzem.
Ze střední stanice do údolí míří mírná červená č. 5a s více
modrými objížďkami, tady převažoval technický sníh. Tvrdý povrch,
který povolil až odpoledne, zajistil dokonale upravenou pistu.
Ve spodní části se nachází dětský areál obsluhovaný kabinkovou lanovkou
(!) a pěkný horní svah sjezdovky č. 5a (v mapě jako č. 3) obsluhuje
dětský vlek.
Sněhové podmínky:
Naprosto výjimečné: nahoře dobře dva metry a dole, kde se obvykle cestou
kolem smějeme lyžařům, jak hledají cestu mezi travnatými plochami, asi 1
m.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Dvě páteře tvoří kabinkové lanovky Grubig I + Grubig II přímo nahoru
a trojice moderních sedaček přes Grubigalm. V horní části neodpojitelná
2sedačka, která je možná dobrá v případě velkého náporu. Pro děti
zmíněná kabinková lanovka a vlek u střední stanice. Při menším
vytížení se krátká fronta na nástup tvořila pouze na kabince Grubig
II.
Zalidněnost:
S ohledem na množství jednodenních návštěvníků střední, ale kdo si
počkal, mohl sjet kousek sjezdovek č. 4, 6 a 8 sám.
Občerstvení a aprés-ski:
Více chat, cenová úroveň příznivá, ovšem kulinářská úroveň toho,
co jsme vyzkoušeli, dost hrozná.
Na vrcholové Grubighütte většinu sortimentu tvořily klobásy a párky, z
karibuřtů s hranolky, kterými se cpali Němci, se nám zvedal žaludek už
při pohledu. Na Grubigalmu velmi pěkná chata (ovšem bez panoramatického
výhledu), self-service restaurant se širokou škálou předpřipravených
jídel. Velké porce nevalné kvality. Měli jsme se spíš naobědvat v
některé z restaurací pod parkovištěm Grubig I.
Doprava do střediska a parkování:
Bezprobémový rychlý příjezd od GaPa, v Lermoosu rozlehlé terasovité
parkoviště u kabinky Grubig se během dopoledne zcela zaplnilo, další
parkoviště je pod sedačkou.