Seefeld aktuální report z 14.02.2020

Sjezdovky:

Zpočátku pro mne byly lehkým zklamáním i sjezdovky, ale postupem času jsem si pár z nich oblíbil. Doporučeníhodná je určitě modro-červená (oficiálně modrá) č. 6b - v první třetině lehce přejezdového charakteru, ale jinak přehledná a široká dálnice s menšími a prudšími zlomy. Několikrát v týdnu na ní probíhá i večerní lyžování (18:30 - 21:30), které vám vlastně k poznání nejlepšího svahu v areálu postačí.

Ale pokud chcete vidět víc, přijeďte určitě ve dne jako my. Ještě snad jednou tak široká je jen o něco málo prudší modro-červená č. 2, obsluhovaná taktéž šestisedačkou. Vyplatí se jezdit pouze její horní část od mezistanice LD, ta spodní je o dost užší a prudší.

Alespoň jednou doporučuji navštívit i černou č. 1 (víckrát se sem stejně kvůli nepohodlnému příjezdu bude chtít málokomu), jednak kvůli majestátnímu rozhledu z jinak jen 2 064 m vysokého vrcholu, jednak kvůli parádnímu padáku, který díky nulové zalidněnosti uchová manžestr až do odpoledne. Mínusem je ale malá délka a právě komplikovaný a nepohodlný příjezd - prudkou kotvou, nebo kabinou s intervalem 15 minut, ve které si ani nesednete.

Pěkná je i dlouhá modrá č. 4 (především spodní třetina), vadí ale plochá část uprostřed a také fakt, že jedna jízda nahoru dolů zabere 30 minut. Nahoru se totiž dostanete jedině zubačkou s intervalem 15 minut a sjet velmi pozvolnou sjezdovku s lyžařskými začátečníky za 3 minuty také nelze.

Sněhové podmínky:

Sněhové podmínky zde byly oproti lyžování v sousedních areálech v předchozích dnech trochu horší. Prašan stále převažoval, ale především v pravé části areálu se objevila i hlína (sjezdovka č. 6a) nebo ledovka (sjezdovka č. 9a). Jinak ale byla pokrývka všude dostatečná a sníh převážně v dobrém stavu. Na mnoha místech se tvořily malé hromádky, ale o muldy se nejednalo, to spíš mé bolavé nohy už odpoledne neměly sílu v takovém terénu carvovat.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Šestisedačky mají bublinu, jsou vyhřívané a odpojitelné. Zubačka je také vlastně solidně rychlým spojením, problémem je její interval a relativně malá přepravní kapacita. Vnitřek je stejný jako u petřínské lanovky, takže i při střední zalidněnosti a pozdním příchodu budete nejspíš stát. Kabina na Seefelder Joch je úplně nová, přesto nepohodlná - možnost posadit se není žádná a ještě si k ní musíte vyšlápnout po schodech. Druhá kabina propojující dva vrcholky skiareálu je spíše vyhlídková, kromě horních cca 300 metrů sjezdovky č. 6a vám žádný nový svah ani nezpřístupní a nejspíš se zde také neposadíte, svézt se ale přesto stojí za to. Jízda trvá asi jen pět minut, ale celou trasu absolvuje lanovka na laně bez jediné podpěry a pod sebou budete moci pozorovat asi 700 metrů hlubokou propast. Kotvy jsem nezkoušel, existují za ně lanovkové (i když někdy ne pohodlnější) alternativy.

Zalidněnost:

Se zalidněností problém nebyl, nejvíce lyžařů se pohybovalo asi na sjezdovce č. 2, kde se bez problémů rozptýlili. Čekací doby byly nulové, ale například u zubačky je třeba přijít alespoň 3 až 5 minut před odjezdem, abyste se posadili.

Občerstvení a aprés-ski:

Když se odpoledne vyčasilo, rozhodli jsme se zastavit u nějakého občerstvení a trochu se opálit. Jako první jsme narazili na Murmelebau Schirmbar u sjezdovky č. 2. V chatě se prodávalo jídlo, ve stanu pití a na společné terase byl dostatek míst v křeslech i lavicích. Mimo klasiky bylo k dispozici i několik druhů kebabu, na který jsem dostal chuť. Zvolil jsem nejlevnější döner za něco málo přes 6 euro v domnění, že bude na malý hlad stačit tak akorát. Održel jsem ale kebab přetékající masem přes celý talíř, který opravdu sníst nešlo. Ve vedeljším stanu je mimochodem v nabídce skvělý točený ledový čaj.

Doprava do střediska a parkování:

Doprava do Seefeldu z Telfsu je bez problému, cesta městem také. Na značení ale příliš nespoléhejte, raději zadejte cíl do mapy. Parkuje se v několikapatrovém parkovacím domě, samozřejmě zdarma. Ze všech pater vede až nahoru ke kase pojízdný pás. Není co vytknout.