Sjezdovky:
Rosshütte
Rosshütte je největším a nejvyšším skiareálem v Seefeldu. Z údolí do
něj stoupá pozemní lanovka, která disponuje vysokou kapacitou a tudíž
jezdila jako jediná bez front, na níž navazuje malá kyvadlová lanovka na
vrchol Seefelder Joch. Bokem od této páteře se nachází ještě dvě
šestisedačky na vedlejším kopci, které po celý den jely na maximální
kapacitu, jedna zalomená šestisedačka a dvě kotvy. Celý areál mi přišel
dosti kapacitně podceněný.
Rosshütte je sjezdovkami značně sportovní: člověk zde nalezne široké
červené pláně i lesní sjezdy, doplněné o pár modrých a prudký hank z
vrcholu Seefelder Joch, Gschwandtkopf pak nabízí celou škálu modrých
sjezdovek.
Gschwandtkopf
Druhý areál v Seefeldu se rozkládá na hřebeni mezi vrcholy Gschwandtkopf a
Brennerköpfl a disponuje pouze jednou sedačkovou lanovkou a několika kotvami.
Zde, narozdíl od Rosshütte, bylo prázdno, jedinou nevýhodou je nízká
rychlost lanové dráhy, cesta na ní trvá kolem 10 minut.
Zbylé dva areály Birken a Geigenbühel jsem nenavštívil, podle mapy to
jsou jen miniaturní střediska s jedním až dvěma vleky a několika málo
sjezdovkani.
Sněhové podmínky:
V údolí nějakých 30 čísel, nahoře víc, přesněji jsem to nezkoumal.
Sjezdovky dosti umrzlé až ledovaté, na Gschwandtkopfu se občas objevilo
nějaké to vytáté místo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Rosshütte je tvořeno pozemní lanovkou a dvěma kyvadlovými, jedna,
propojující dva kopce, nebyla v provozu a druhá disponuje kabinami pro
pouhých 12 osob. Kromě toho lze v areálu nalézt dvě šestisedačkové
lanovky na bočním kopci a v hlavní části střediska ještě dva kotvové
vleky a šestisedačku s mezistanicí.
Gschwandtkopf disponuje fixní čtyřsedačkou a několika vleky, jeden z
nich je dokonce zalomený.
Zalidněnost:
Na Rosshütte přelidněno, pozemní lanovka jezdila nacpaná k prasknutí,
na vleky fronta kolem 10 minut, na sedačky 10 až 15 minut, vrcholová kabina
vzhledem ke kapacitě pouhých 12 osob pohledově cca půl hodiny.
Gschwandtkopf prázdný, jen pár tréninkových týmů se zdržovalo na
části sjezdovky. Zadní část Seewald bez lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
Restaurací ve středisku je mnoho, největší se dají najít u stanic
páteřních lanovek, po areálu pak jsou rozsety i různé menší hospůdky a
bistra. Vyzkoušen bar u dolní stanice pozemní lanovky - Radler za 4,50
€.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta z Prahy zabrala kolem pěti hodin, parkoviště u obou lanovek a vleku
Seewald dostatečně velké. Na Rosshütte k dispozici kryté parkoviště, to
však po našem příjezdu bylo již plné.