Sjezdovky:
Vše bylo v provozu až na neprůjezdnou spojku spojku z červené č. 2 k
sedačce, takže vždy bylo nutno vystát trochu frontu na pomě. Sjezdovky
perfektně upravené, rovné jak stůl, ale taky notně tvrdé s popraškem 2
až 3 cm brzdícího nového sněhu. Dojezdové "hrdlo" k sedačce byla dost
zkouška nervů, velmi se zahušťovala a odpoledne se tvořily rozbředlé
muldy, závěr již dost hnědý. Modrá č. 3a taky dobrá, č. 4 při pomalém
novém sněhu znamená pár set metrů bruslení. Opačnou stranu nad
parkovištěm jsme nezkoušeli, ale vleky jezdily, téměř bez lidí.
Sněhové podmínky:
Při té bídě to ještě jde. Na tvrdý základ něco přisněžilo,
většina sjezdovek držela po celou dobu bez muld, ty se tvoří ve spodní
části u sedačky v podobě nepříjemné kašovité hmoty. Takže nejen
menší děti dost zápasily a někdy měly problém se vyhnout okrajovým již
hnědým plochám.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Již x-krát psáno, že "vozový park" volá roky po obměně, ale alespoň
oceňuji snahu vlekařů zametat ze sedaček padající sníh a příjemně
pobavily jakési ochranné futrálky na discích pomy.
Zalidněnost:
Sedačka je bez čekání, horší již na vedlejší pomě, která se při
praktické neprůjezdnosti dojezdu z červené k sedačce stává důležitým
mezičlánkem. Rozestupy jsou poměrně velké a když občas padá nějaký
snowborďák či malé dítě, tak se 5 až 10 min. počká. Jinak na červené
většinou skoro prázdno, velmi se však zahušťuje dojezd k sedačce z
modrých.
Občerstvení a aprés-ski:
Kulatý bar, tradiční polostanová hospoda s bufetovým sortimentem, v
centru restaurace.
Doprava do střediska a parkování:
Tentokrát zcela bez potíží - serpentiny bez sněhu a parkování bylo v
pohodě za dobré navigace sympatických mladých asi brigádníků.