Sjezdovky:
Hlavní sjezdovka má na místní poměry úctyhodnou délku asi 1 km. Ale
jezdilo se jen na spodních dvou třetinách, takže na cca 650 m. V horní
třetině sníh nebyl. Šířka je poměrně velká, ale taky nebyla
vysněžená celá. Prostřední část je mírná modrá, příjemně placatá,
spodní dojezd je zase prudký červený.
Sněhové podmínky:
Technický sníh, ale bohužel v té horší variantě, kdy jsou všude
hromady rozježděného těžkého krystalového sněhu. Bylo to trochu
trápení, ale děti byly rády za možnost lyžovat. Místy byl sníh plný
drobných kamínků, dole zase zašpiněný od bláta.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Sjezdovku obsluhuje kotva. Vlekaři na požádání pomohli s rozjezdem
dětí. Dále byl v provozu dětský miniplácek s tahacím lanem.
Zalidněnost:
Kolem oběda byla fronta na kotvu docela dlouhá, tak na 5 až 10 minut
čekání. Pak to pomalu do odpoledne ubývalo.
Občerstvení a aprés-ski:
V provozu bylo okno bufetu u sjezdovky, dali jsme si polívku a nějaké
pití. Posedět se dalo na venkovních sezeních u dojezdu ke kotvě. Jen kdyby
se k těmto sezením daly aspoň nějaké desky nebo koberce, bylo by to lepší
než brodit se v bahně.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta od Brna trvala asi 2 hod., ale v pohodě, silnice suché. Parkování
ve středisku zadarmo, na mírně zpevněném štěrku, kterého jsme si na
lyžákách dovezli dost i domů.