Sjezdovky:
Sjezdovky byly otevřené červená 12a a turistická na Mísečky 13a.
Široká sjezdovka 12b byla oficiálně uzavřená, ale nebyli jsme rozhodně
sami, kdo se po ní párkrát projeli.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k příznivé předpovědi počasí podle aladina jsme se rozhodli
jet na Medvědín. Když jsme viděli, že všechna auta před námi odbočují
na Hromovku, zdála se to být dobrá volba. A taky byla. Taková pohoda
nebývá ve Špindlu moc často. Úprava sice nebyla úplně stoprocentní, sem
tam byly ledové hrudky. Umělý sníh byl smíchaný s přírodním, v
dostatečné vrstvě. Muldy se začaly dělat jako vždy v prudkém úseku nad
Zubrem, směrem na Mísečky to bylo mnohem lepší, tam jsme jezdili odpoledne.
Počasí bylo takové napůl, dopoledne byla osvícená sluníčkem spodní
část sjezdovky a nahoře zataženo, odpoledne se to obrátilo. Dočkali jsme
se tak i krásných výhledů, třeba na Sněžku. A k tomu ty zasněžené
stromy… No, nádhera…
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovka jezdila tentokrát plynule a spolehlivě. Při každém malém
přibrždění se mi ale ježily vlasy hrůzou, že se bude opakovat loňská
situace... Zázemí v pořádku, na WC teplo a celkem čisto.
Zalidněnost:
Na Špindl celkem pohoda. V největší „frontě“ jsme ani nestáli,
spíš jsme se plynule posunovali.
Občerstvení a aprés-ski:
Využili jsme pouze na jednu občerstvovací pauzu, a to naše oblíbené
bistro u Zubra, polívka je tu velká a cena 75,- ještě akceptovatelná. Jinak
párky za 119,- jsou fakt dobrej úlet. I Zubr začíná špindlerovatět….
Pití si vozíme vlastní.
Doprava do střediska a parkování:
Špindl jsme zvolili i kvůli hlášenému náledí po ránu. Do střediska
jezdíme po hlavní široké silnici, která bývá upravená a prosolená. Jelo
se celkem v pohodě, plynule. 80 km za hodinu deset, klasika. Zpátky cesta
také bez problémů. Parkovali jsme mezi prvními.