Sjezdovky:
V horním patře areálu, obslouženého třemi vleky (Vorderfager,
Mitterfager a Hinterfager), se rozlévají mírnější sjezdovky
modro-červeného spektra – většina z nich klesá přímo po spádnici a
překonává přirozené terénní nerovnosti, díky nimž jsou zábavně
hravé. Terén je řídce porostlý stromy a díky tomu – na rozdíl třeba od
Reiteralmu – poměrně slunečný i ve vrcholu zimy. Klasické sjezdovky jsou
doplněné ještě dráhami pro děti, z nichž ta nejzajímavější –
boardercross – jednoduše využívá přirozené členitosti svahu, zatáček
a sněhových vln. Podél nejvýše položeného „zadního“ vleku
Hinterfager je navíc urolbována tzv. Teststrecke – v podstatě trať
„letmého kilometru“ o šíři jednoho pásu rolby, výborně využitelná
pro trénink krátkých oblouků.
Lesem do údolí vede podél přístupových dvousedaček členitá a místy
dosti strmá červená sjezdovka, střídající krátké hangy, prudké
zatáčky a traverzy.
Sněhové podmínky:
Sjezdovky v horním patře areálu nejsou zasněžované a přírodního
sněhu už mají dostatek, díky čemuž skýtaly fantasticky drživý,
utemovaný prašanový povrch. Naopak technicky zasněžovaný sjezd do údolí
byl (vlivem nižší polohy, stínu a předcházející oblevy) umrzlý a jeho
povrch „neklidný“.
Manšestr sice nebyl tak bezchybně nažehlený jako třeba na Planai nebo
Reiteralmu, což ale k přírodnějšímu charakteru areálu tak nějak patří
a vzhledem k příjemnému sněhu to nijak nerušilo.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z údolí se nahoru na pláně musíte nechat vytáhnout dvěma
navazujícími starými a pomalými dvousedačkami, u nichž zrovna nefungoval
ani nástupní koberec – při cestě nejspíš vymrznete. Nahoře už se
točí jen trojice vleků, z nichž ten nejbližší je zdvojený (v provozu
však byl jen jeden).
Zalidněnost:
Ani o slunečném víkendu areál příliš mnoho návštěvníků
nepřitáhl, takže nejenže nehrozil ani náznak front, ale nikdo nikomu
nepřekážel a ještě odpoledne se daly najít stopy manšestru. Vliv na
nízkou návštěvnost „retro“ areálu Fageralm má kromě menší rozlohy a
nepohodlných vleků jistě také poměrně vysoká cena denního skipasu.
Jezdí sem tedy zřejmě hlavně štamgasti či sezónkáři.
Občerstvení a aprés-ski:
V malém areálu, byť rozlehlém do většího prostoru, překvapí více
než půltucet chat, které kromě lyžařů využívají i skialpinisté. Chaty
jsou malé, útulné, zřejmě rodinné podniky s přívětivými cenami.
Na vrcholu areálu u horní stanice vleku Hinterfager se nachází posezení
s výhledem a „Goliášovou“ houpačkou.
Doprava do střediska a parkování:
Parkuje se bezplatně u dolní stanice dvousedačky za obcí Forstau.
Klikatá příjezdová silnice sem mírně stoupá z údolí Ennstal, po zhruba
3 km vás dovede přímo ke stanici lanovky s parkovištěm.