Sjezdovky:
Všechny sjezdovky byly rolbované, ale připadlo mi zvláštní, že
manšestr byl přikrytý technickým prašanem. První jízda byla po Závodní,
na které jsme v její horní části špatně rozeznávali terén, tak nás pak
už nelákala, i když jinak by se na ní špatně nejelo. Na ostatních
sjezdovkách se nám jezdilo dobře, i když se na nich střídalo světlo se
stínem. Nejvíc slunce bylo odpoledne na Slalomáku a Turistické. Sjezdovky
jsou docela dlouhé a mají různý sklon. Já bych je všechny označila jako
černo-modro-červené. Nejlepší jízdy se mi zdály po Slalomáku, černé
sjezdovce přecházející v modrou.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou na Špičáku s vrcholem ve výšce 812 m n. m.
pěkné. Místo přírody je ale připravili pro lyžaře pracovníci
skiareálu. V okolí sníh není, nebo jenom velmi málo. Zmrzlý podklad
zůstával po celý den, technický prašan se kupil, takže hlavně v
prudších částech se střídal s hladkými plochami. Sem tam se už asi
jednalo o plotny a o muldy ihned pod vrcholem na Turistické. Celkově byly
sjezdovky myslím dobře sjízdné po celý den.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Využili jsme obě lanovky, které vedou až na vrchol. Ta s bublinou je
rychlejší. Jednou jsme se svezli na pomě v části areálu Špičák II. A
několikrát na dvou rovnoběžných krátkých pomách z konce Turistické
sjezdovky, abychom se dostali dolů k lanovce.
Zalidněnost:
Zalidněnost se mi zdála vyšší, čekací doba na lanovky nebyla vždy
dlouhá. Horší to bylo se zalidněností cestou dolů, největší hustota
byla na Kostelní, která by se mi jinak asi líbila nejvíce. A nejhorší
bylo, že člověk musel spoléhat na to, že lyžaři řítící se dolů
velkou rychlostí, mají své jízdy pod kontrolou.
Občerstvení a aprés-ski:
Možnosti občerstvení jsou, lákalo je využít a posedět si na slunci,
ale touha po lyžování je u nás silnější.
Doprava do střediska a parkování:
Dopravili jsme se autem po E65/10 přes Tanvald a Smržovku po suchých
silnicích na bezplatné, ledovaté parkoviště areálu Špičák I.