Sjezdovky:
V provozu zůstává část Tanvaldský Špičák II se dvěma sjezdovkami,
červeno-modrou Kostelní a černo-modrým Slalomákem. Škoda, že větší
část šířky černé sjezdovky byla uzavřena, nějaké závody se konaly až
na pokračující modré části. První jízdy na vzorně upravených
sjezdovkách byly samozřejmě nejlepší.
Sněhové podmínky:
Nějakou dobu se jezdilo po zmrzlém manšestru vrstvy technického sněhu,
která má asi půl metru. Kolem jedenácté byla horní část červené
Kostelní už s muldami, ale jinak terén držel tvrdý, níže místy s
ledovými plochami, které byly rozhodně příjemnější než ty muldy. Já
jsem si zalyžovala dobře.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Na Špičáku II je v provozu všechno. Trochu zazlobila lanovka, chvíli
probíhala jakási oprava. Nástup a výstup z ní je pohodlný, sedadla hezky
měkká.
Zalidněnost:
Zalidněnost byla na můj vkus docela vysoká. Během dopoledne se nějakou
dobu tvořila větší fronta, před polednem a odpoledne se jezdilo bez fronty.
I ta větší fronta byla zvládnutelná, tady lidi do čtyř počítat umějí.
Se zhoršujícím se terénem lyžařů na sjezdovkách tradičně ubývalo.
Občerstvení a aprés-ski:
A přibývalo jich na občerstvovacích místech dole i nahoře. Na vrcholu
Špičáku je budova s rozhlednou a restaurací a chata Špičák s bistrem, v
němž nabízeli hotová jídla do 200 Kč, např. svíčkovou, výpečky,
plněné bramborové knedlíky. Příjemné bylo posedět si venku na
sluníčku.
Doprava do střediska a parkování:
Naše cesta vedla přes Tanvald do Albrechtic, silnice jsou suché, jarní a
jizerskohorské - úzké. Parkování je také jarní, s bahýnkem. Špičák II
má pohodlnější přístup od auta k lanovce.