Sjezdovky:
Již při pohledu na mapu areálu je patrné, že zde leží především
sportovně zaměřené sjezdovky, nicméně na své si přijdou i pohodáři.
Páteř areálu tvoří červené sjezdovky č. 1 a 2, doplňují je dlouhé a
přehledné černé č. 4 a 5 a dále několik kratších červených a
modrých.
Z vrcholu, který leží jen v necelých 1 800 m. n. m., se spouští
především prudké sjezdovky, rozdíl mezi červenou a černou se příliš
neprojevuje. Zato v dolní polovině vrchní části již naleznete velmi
příjemné svezení na širokých modro-červených pláních sahajících až
k dolní stanici lanovky Cabrio Flitzer. Spodní část areálu je zhruba
středně obtížná, nabídne převážně červené svezení (bez ohledu na
značení jednotlivých svahů).
Nám se nakonec nejvíce zalíbila kombinace sjezdovek č. 1a, 6 a 1
obsluhovaných dolní lanovkou Christlum Express, které nabídly ideální mix
sportovního svezení a odpočinkového lyžování. Většinou se střídají
plošší úseky a prudší hangy, v podstatě celý sjezd lze ale sjet po
hranách, což je ideál.
Značení sjezdovek v areálu není příliš zřetelné, ale to je úplně
jedno - prakticky vždy zvládnete dojet až dolů, takže se nedá nic pokazit
a svůj oblíbený svah si za chvíli najdete i bez značení.
Sněhové podmínky:
Někde jsem se před pár dny dočetl, že v Tyrolsku již 12 dní
zřetelněji nesněžilo, dnes už to bude minimálně takových 14 a s každým
dnem se tento fakt podepisuje na sněhových podmínkách ve všech místních
areálech čím dál více. Problémem tedy byly především zmrzlé úseky a
místy i ledové plotny na některých prudších úsecích. O to větší
problém je to pro areál, který se z nemalé části spoléhá na přírodní
sníh, kterého se mu příliš nedostává. Proto lze hodnotit jen kladně, že
se areálu většinu sjezdovek podařilo připravit ve velmi dobrém stavu. Na
některých sjezdovkách (třeba č. 6 a 7) se žádný led ani nevyskytoval,
zato se zde držel manšestr až do 16h. Především ve vrchním patru areálu
bylo ledových ploten více a jízdu si tak moc užít nešlo. Odpoledne začal
sníh díky teplotě kolem nuly aspoň trochu povolovat a lyžování se tak
stávalo stále lepším. Tomu dopomohlo i pár průjezdu rolby, která za sebou
na několika svazích zanechala čerstvý manšestr.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Komfort a lanové dráhy se zde nesou na vlně 90. let, ovšem ne těch
českých, nýbrž rakouských. Takže dostatečné pohodlí, které
zajišťovaly dvě odpojitelné sedačky s bublinou. Dále byla v provozu jen
kotva a poma. Zbylé dvě dvousedačky a dvě kotvy v provozu nebyly a těžko
říci, jestli vůbec běžně bývají - pravděpodobně jen v době většího
vytížení areálu. Jinak totiž otevřená zařízení zprostředkovala
pohodlný přístup ke všem svahům. Jediné toalety se nachází u kasy a
parkoviště.
Zalidněnost:
Jednoznačně nejnižší ze 4 areálů navštívených v posledních dnech.
Na parkovišti odhadem 30 aut (z toho tak 10 skialpinistů), na sjezdovkách
pár lidí. Naprostá pohoda. 
Občerstvení a aprés-ski:
Podél svahů asi dvě chaty se slunečnými terasami, další možnost
posezení a aprés-ski dole, ale po 16. hodině tu bylo mrtvo.
Doprava do střediska a parkování:
Doprava v okolí Achensee bezproblémová, následná cesta do Prahy navzdory
mohutně avizovanému náledí také, a to i cestou přes Cham a Domažlice za 5
hodin. Možnost parkování je zde bezkonkurenční, pro majitele skipasu zdarma
(nikdo nic nekontroluje), ale hlavně jen pár kroků od dojezdu sjezdovky.
Nebyl tak problém si během 2 minut vyměnit lyže či dojít do auta pro
svačinu. Ideál!