Sjezdovky:
Otevřené byly všechny na straně Čenkovic a na straně Červené vody
byla pouze Heroltická zkrácená do poloviny. Všechny byly skvělé upravené,
jen čenkovické nebyly úplně dobře prostorově vymezené a v mlze bylo
těžké rozpoznat, kde po stranách končí. Jako bonus jsme nově objevili dva
lesní průjezdy.
Sněhové podmínky:
Převážně technický sníh smíchaný s přírodním. Vrstva dostatečná,
nikde nic nelezlo. Mimo sjezdovky bylo dole velmi málo sněhu, navíc to tálo
před očima. Nahoře vrstva větší, dalo se krásně zapadnout po kolena.
Konzistence sněhu na sjezdovkách připomínala jarní sníh, bylo to docela
měkké.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vše v provozu, vyhřívaná čtyřsedačka s bublinou a krátká poma na
jedné straně a pomalá dvojsedačka a kotva na druhé straně. Nevím, jestli
vlek a sjezdovka Vigona patří do tohoto areálu, ale viděli jsme, že je taky
v provozu a taky ještě jeden další vlek na straně Čenkovic.
Zalidněnost:
Dopoledne bylo velmi málo lidí, pak od oběda dál to trochu přibylo, ale
ani tak se netvořily nikde žádné fronty.
Občerstvení a aprés-ski:
Samoobslužná restaurace na Červené Vodě je fajn, jen trochu dražší.
Jídel i pití na výběr bohatě, obsazenost velmi malá. Pak jsme ještě byli
ve stanu u kotvy Svitavská, tam je to spíš na pití, ale dělají tam i
hamburgery a je tam levněji. Ještě je restaurace u dvojsedačky Třebovská,
ale tam jsme nebyli.
Doprava do střediska a parkování:
Tentokrát jsem jela nejkratší cestou od Brna do Čenkovic, ale na této
straně kopce je placené parkování za 80 Kč na auto za den. Na druhé
straně je parking zadarmo. Cesty byly v dobré kvalitě, spíš mokré, ale
neklouzalo to, bylo hodně teplo. Parkovacích míst bylo všude dost.