Sjezdovky:
V provozu byly úplně všechny sjezdovky, a tak jsem se konečně mohl
podívat i na Slamník a na areál U Slona. První jmenovaný je povinností už
jen kvůli výhledu, navíc dostupný pomou a ne kotvou, což je pohodlnější.
Sjezdovky u Slona zas nabídnou mírnější sklon, dva snowparky se super skoky
větších i menších rozměrů a také zábavnou funline. Propojka č. 5 a 6
potěší opravdu pěknou šířkou, narozdíl od typických alpských
přejezdových cest je tato 2- až 3x širší. Zato vrcholová č. 8 je
bohužel tak trochu špuntem a již po obědě se tam objevují i velké muldy.
Naštěstí jde ale jen o pár desítek až stovek metrů.
Sněhové podmínky:
Výška pokrývky je díky dlouhému sněžení uspokojivá, mnohde leží
přes metr. Bohužel to chce ještě trochu zformovat a přemrznout, a tak se
již po obědě především na svazích č. 1b, 2, 3, 4 a 8 tvořily menší a
následně i větší muldy. Díky nádhernému slunečnému počasí ale šlo
tato negativa snadno odpustit, ostatně v jiných areálech nemohla být situace
příliš odlišná.
Na Dolní Moravě bohužel nenaleznete moc možností pro freeride, zas si
ale užijete bohatou zábavu na sjezdovkách. Především U Slona si během
jedné jízdy můžete dát klidně pět větších skoků a nakonec i ze
zatáček ve Funline se dalo krásně skákat do čerstvých peřin z
prašanu.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu bylo prakticky vše, co areál nabízí, přičemž jasnou
jedničkou je rychlá a odpojitelná LD Sněžník. O dost horší je to
bohužel s LD U Slona, která jezdí poměrně pomalu, ale především je
navíc ještě neodpojitelná, a tak velmi často kvůli nezkušeným lyžařům
zpomaluje i zastavuje. Občas se tak stalo za jednu jízdu i třikrát, a tak se
člověk na lanovce zdržel klidně o 2 minuty déle. Za to musím bohužel
jednu vločku strhnout. Žádnou z kotev jsem nezkoušel, není důvod.
Poma na
Slamníku jezdí standardní rychlostí a v provozu byl i dětský přepravní
park na Slamníku.
Zato mimo provoz bylo celkem dost dalších atrakcí - počínaje Stezkou v
oblacích a konče bobovými drahami. Ve všech případech byl zřejmě na
vině sníh, nicméně stačilo ho odklidit a atrakce mohly být klidně během
dne zprovozněny. Na tom se však během dne pracovalo dost laxně, jedinou
činností byly asi jízdy vlekařů na bobové dráze dolů, kdy před sebou
hrnuli vrstvu sněhu až do té doby, než se o nějaký větší val zastavili.

Za zmínku určitě ještě stojí budování nového visutého mostu na
sousední hřeben, který je již takřka hotový a vypadá opravdu mohutně.
Má jít snad o nejdelší na světě a otevírat se má již na jaře, tak
třeba se po něm už v březnu nebo dubnu projdeme.
Zalidněnost:
Zde se ukazuje jedna z hlavních výhod Dolní Moravy - dostatečný počet
plnohodnotných a širokých sjezdovek. I když zalidněnost rozhodně malá
nebyla, nestály se fronty na lanovky a ani na sjezdovkách nebylo nijak těsno.
Maximální čekací doba na lanovku byla asi minuta. Jediné místo, kde byla
větší zalidněnost znát, byla restaurace.
Občerstvení a aprés-ski:
To ale zřejmě kvůli faktu, že spousta bufetů či stánků, ale i třeba
restaurace Skalka, bylo mimo provoz. Minimálně v poslední jmenované se sice
již zaměstnanci evidentně na otevření připravovali, ale není to trochu
pozdě...? 
Šli jsme na jistotu do Slaměnky, kde jsou ceny úměrné cenám zdejších
skipasů. Tři obrovské borůvkové knedlíky stály cca 200,- a polévka
nějakých 90,-. Stejně šlo asi v podstatě o jedinou otevřenou restauraci,
která se nenacházela až pod svahem, takže nebylo co řešit. Okolo 13.
hodiny se tvořila celkem dlouhá fronta, skoro celým interiérem restaurace
až ke dveřím.
Ani po 16. hodině zde mrtvo nebylo, otevřeno je až do 17 hod., a když je
slunce, není proč spěchat dolů. 
Doprava do střediska a parkování:
Doprava do střediska po místních suchých komunikacích bez problémů.
Parkování U Slona po 10. hodině značně obsazené, nakonec jsme našli
místo za silnicí, asi 100 metrů od kasy. O oficiální místo se ale
nejednalo, to se nacházelo nejméně ještě o nějakých 100 metrů dále.
Všechna zdejší parkoviště jsou zdarma.