Sjezdovky:
Budu-li chtít být ošklivý, řeknu, že středisko je tvořeno vlastně
jednou dlouhou sjezdovkou se dvěma variantami nahoře. To mu však v žádném
případě neubírá na lyžařské atraktivitě. Velká paráda je především
nejvrchnější úsek ze samotného vrcholu Ranggerköpfl - širokánské
spojení svahů č. 1, 2 a 3 a vedle naprosto liduprázdná červená č. 4.
Tyhle nejkrásnější sjezdovky, zábavné pro své četné terénní "hupy",
jsou také překvapivě málo navštěvované, obzvlášť červená čtyřka.
Níže pokračuje nepříliš zajímavá modrá jednička, která se pod
mezistanicí kabinek zlomí do červenější 1b a v této podobě končí u
vleku Egghoflift provozovaného jen od pátku do neděle. Dvojice
neupravovaných skiroutů č. 1 a 2 nebyla v provozu patrně pro nedostatek
sněhu, naopak kratičká skiroute č. 3 u Rosskogelhütte upravena.
Sněhové podmínky:
Cca 70 cm sněhu. Ranní úprava výborná, kluzké zledovatělé plochy jen
u dojezdů k vlekům, občasná vydřená místa na červené 1b a skiroute č.
3. Protože údolní skiroute č. 2 byla uzavřena, s velkou opatrností jsem k
parkovišti sjel po úzké a zledovatělé sáňkařské dráze - opravdu
jednorázové nouzové řešení, nic příjemného.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Pokud jde o přepravní zařízení, Ranggerköpfl nabízí pozoruhodný mix
současnosti a starých časů. Z údolí vzhůru stoupá přístupová
osmimístná kabinka Peter Anich I, na kterou posléze navazuje v podstatě
navlas stejná, avšak o deset let mladší kabinka Peter Anich II (v
mezistanici je nutno přestoupit). Do nejhezčích vrcholových partií pak
jezdí historická kotva Ranggerköpfllift; podobně vypadá i Egghoflift pod
mezistanicí kabinek.
Zalidněnost:
Při ranním příchodu kolem 9:30 mne vyděsila asi desetiminutová fronta u
kabinky Peter Anich I. Ukázalo se ovšem, že lanovka nemá příliš velkou
přepravní kapacitu, a tak zkrátka tvoří jen jakýsi špunt, za nímž už
je to zase dobré. A skutečně: pak už jsem čekal maximálně jednotky minut
u kabinky Peter Anich II a u vleku Ranggerköpfllift, u kterého už po
jedenácté bylo celkem volno. Nahoře sjezdovky zcela volné, modrá jednička
u kabinky Peter Anich II občas trochu přeplněna, neboť je hojně
využívána lyžařskými kurzy a rodinami s dětmi.
Občerstvení a aprés-ski:
Navštívil jsem útulnou chatu Rosskogelhütte v horním "patře" areálu,
se štěstím jsem urval malinkatý stůl u kamen. A v duchu hesla "jsem na
dovolené, můžu si dovolovat" jsem si objednal specialitu dne - roštěnou na
cibulce (Zwiebelrostbraten) s opečenými brambory a fazolkami za 27,50 €.
Ale
bylo to výborné. Stejně jako guláš s knedlíkem asi za 17 €, který si
dal kolega.
Doprava do střediska a parkování:
Parkoval jsem na velkém (nebo spíše dlouhém) a pro lyžaře bezplatném
parkovišti u dolní stanice kabinky Peter Anich I, silnice z údolí Innu do
městečka Oberperfuss prudká, ale jinak bez problému.
Rakousko 
