Sjezdovky:
V provozu byly ještě téměř všechny tratě. Jen horní spojovací cesta
je už delší dobu bez sněhu. Druhý týden je uzavřena i černá sjezdovka
na Žalém, a to především pro nedostatek sněhu ve spodní čtvrtině a v
napojení na červenou trať pod sedačkovou lanovkou. Když jsem se tam byl v
odpoledních hodinách podívat, řekl bych, že se karta obrátila a že
černá by bývala byla sjízdnější než červená, kde se v nejužším
místě utvořily muldy a mezi nimi tráva a kamení. V dolní části červené
byly zase větší plochy bez sněhu, ohraničené plůtkem.
V nejlepším stavu byla pětistovka, kde je ještě dostatek sněhu. Její
povrch vydržel zmrzlý a rovný až do oběda.
Sněhové podmínky:
Zbývá už jen technický sníh na sjezdovkách. Všude okolo je zeleno. A
to i v dalekých výhledech na jižní a jihozápadní louky v okolí
Tetřevích bud a Pražské boudy. Oproti tomu výhledy severním směrem na
Medvědín a hraniční hřeben jsou ještě ve znamení bílé barvy.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Ve středisku jsou dvě starší, neodpojitelné lanovky s rozběhovým
pásem a několik vleků.
Zalidněnost:
Parkoval jsem na poloprázdném malém parkovišti, pár metrů od pokladen
pod pětistovkou v Herlíkovicích, asi 3 metry od dojezdu ze sjezdovky. Na
Bubákově bylo několik rodin s dětmi a v Herlíkovicích bylo lyžařů
ještě méně. Odpoledne nás tam lyžovalo tak maximálně 5 až deset.
Prostě paráda.
Občerstvení a aprés-ski:
Na oběd jsem se stavil v samoobslužné restauraci u dolní stanice lanovky
na Žalý. Obsazeno bylo jen u 3 stolů, z toho u jednoho seděl personál.
Několik jídel už bylo v nabídce vyškrtáno, ale ještě stále bylo z čeho
vybírat. Nevím, jaké porce dávají v sezóně, ale dostal jsem takovou porci
svíčkové, že se to málem nevešlo na velký talíř. Holt se to muselo za
ty dva dny všechno dojíst. Na pivečko a na kafíčko jsem se stavil na
slunečné terase U zmrzlýho. Ani jedno nezklamalo kvalitou i cenou.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice i parkoviště suché a poloprázdné.