Sjezdovky:
Nově vysněžena a otevřena je černá trať č. 2. Ta byla také nejméně
zalidněna a kvalita povrchu vydržela dlouho bez ledu. Odpoledne bylo dobré
přejít na slalomovou čtyřku nebo na Bubákov. Na hlavní herlíkovické
červené č. 1 bylo více lidí a v nejprudší části dost ledu. Nově byl
upraven návrat z černé sjezdovky nad Kolínskou boudou. To bylo nejslabší
místo - úzké s ledem a málo sněhu. Na Bubákově zatím zavřené
objezdová modrá. Celkově parádní lyžovačka na ostrých hranách. Horní
spojovací cesta č. 5 byla oproti uváděným údajům dobře sjízdná.
Sněhové podmínky:
Na sjezdovkách asi 50 cm technického něhu a připadlo i trochu prašanu.
Okolní terén také pohádkově bílý.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Lanovky jsou celkem pomalé, což za krásného počasí a malé
zalidněnosti ani nevadí. Jak už bylo v předešlém reportu psáno, některé
sedačky byly namrzlé.
Zalidněnost:
Parkování 15 metrů od turniketů nejpomalejší české kabinky na
Bubákově po příjezdu po 9. hodině. Dojezdy většinou rovnou k turniketům.
Zalidněnost na svahu umožňovala bezpečnou rychlejší jízdu po celý
den.
Občerstvení a aprés-ski:
Otevřena byla většina občerstvovacích zařízení. My jsme navštívili
naši oblíbenou Möhwaldovu boudu. Výběr ze 3 polévek, hlavní chod za
rozumnou cenu a příjemné prostředí horské boudy.
Doprava do střediska a parkování:
Silnice vymrzlé a suché. Po 9. hodině bylo parkoviště v Herlíkovicích
zaplněné asi z poloviny. Pro blízkost nástupu na lanovku jsme zvolili
raději Bubákov. Tam bylo už parkoviště dosti plné, a tak nás ochotná
obsluha navedla rovnou nahoru, kde to bylo 5 kroků k turniketu přibližovací
kabinky. Cesta domů už byla horší. Zařadili jsme se do špindlerovské
kolony aut a tak to bylo až do Poděbrad.