Sjezdovky:
Nad schody od kasy v Herlíkovicích jede dvojkotva. Její horní stanice je
důležitým bodem. Doleva sjet modrou čtyřku a z ní doleva k dolní stanici
LD Žalý. Hlavní herlíkovická sjezdovka označená červenou barvou vede z
vrcholu Přední Žalý. Má zvláštní začátek, pravé vyvýšené části
říkám buben, levá část je takové korýtko. Po chvíli pak následuje
hank, nejnáročnější úsek. Dnes náročný byl dost, dopoledne tvrdý,
odpoledne značně rozježděný. Ráda se mu vyhýbám, beru to z vrcholu
napravo po černočervené dvojce a napojím se u Starokolínské boudy na
jedničku, což se mi v této sezóně nepodařilo, tato sjezdovka byla vždy
zavřená. Řešením je také jezdit pouze vlekem, končícím pod hankem. Ale
to já zase musím až nahoru.
Doprava od dvojkotvy se přejíždí po modré desítce s podjezdem vleku a
lanovky na hlavní sjezdovku do Bubákova, do její druhé poloviny.
Bubákovská sjezdovka je také široká, mírná, ale má prudší dojezd,
proto tam terén bývá lyžaři upraven do hůře sjízdné podoby. Kdo se
tomuto úseku chce vyhnout, nesjíždí až dolů k lanovce, ale jezdí k horní
stanici lanovky pomou. Nebo se dá lyžovat pouze po modré doprava oklikou nad
tunelem Jana, dojezd této trati k lanovce je však poměrně úzký. Dnes jsem
si bubákovský dojezd kupodivu pochvalovala skoro celý den, snad byl lepší
než některé mírné úseky výš.
Jak zpět do Herlíkovic? Od horní stanice LD doleva k horní stanici
dvojkotvy a podél ní po modročervené až dolů, nebo odbočit k
herlíkovické lanovce a odtamtud se sesunout k parkovišti u hotelu Eden. Ta
modročervená čtyřka byla celkem dobře sjízdná po celý den.
Sněhové podmínky:
Sníh je pouze na sjezdovkách, okolo žádný. Odpoledne byla krátká
vydatná sněhová přeháňka, po které vypadal skorosousední skiareál
Kněžický vrch znovu krásně aspoň na chvíli zasněžený.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Z komfortu jsem využívala obě sedačkové lanovky, z nichž bubákovská
je komfortní méně. Ke komfortu areálu patří při pěkném počasí i
výhledy na Krkonoše - Černou horu, Medvědín, Luční horu, Kotel.
Zalidněnost:
Zalidněnost tvořily z velké části lyžařské výcviky. Fronty na
lanovky většinou nebyly žádné.
Občerstvení a aprés-ski:
To spíš jsem viděla fronty u občerstvení, o která není na různých
místech areálu nouze. Po minulém lyžování jsem ale zatoužila pobýt si na
vrcholu Přední Žalý v lese u rozhledny a restaurace mimo dobu platnosti
skipasu, tak jsme tam podnikli z Benecka výpravu na běžkách, dali si velkou
klobásu s křenem za 130 a bombardino za 125. Od LD Herlíkovice lze se sem
dostat dobře i na sjezdovkách.
Doprava do střediska a parkování:
Ačkoli sjezdovky byly ráno řádně namrzlé, silnice byly v naprostém
pořádku. Doprava do Herlíkovic je z Vrchlabí po rovině, parkoviště se
nacházejí u hlavní silnice. Kdo si není jistý volným parkovacím místem v
Herlíkovicích poblíž kasy a nechce jít asi 250 m pěšky z parkoviště u
mostu přes Labe, může zaparkovat v části Bubákov u kabinkové lanovky.