Sjezdovky:
Areálu kraluje sjezd z 3 000 m n. m. k nejnižšímu bodu areálu ve výšce
1 400 m n. m. V jeho střední části je možné zvolit 2 varianty. V
případě, že zvolíte "sportovnější" pravou trať, je celých 1 600 m
převýšení poctivě červených, přičemž horní část je širší než
část spodní.
Další kratší sjezdovky jsou v pravé části střediska (při pohledu
zdola). Osobně bych je označil jako kombinaci modrých sjezdovek, na nichž se
dají najít strmější úseky. Šířka sjezdovek je dostatačná s výjimkou
spojovací traverzů.
Sněhové podmínky:
Sjezdovky byly dostatečně zasněženy, nahoře byl i dostatek přírodníh
sněhu. Ráno byly dobře připraveny, jelo se na přemrzlém sněhu. V
průběhu dne sníh změkl, zvláště na osluněných úsecích. Výrazně
změkla návratová trať mezi horní a dolní stanicí lanovky Pejo Fonti -
Tarlenta. K návratu je možné použít přístupovou kabinkovou lanovku. Ve
výborném stavu zůstala horní část sjezdovky z Pejo 3000.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteř střediska tvoří 2 kabinové lanovky. První s pohodlnýmí
šestimístnými kabinami a druhá kyvadlová, která jede do 3 000 m n. m. Obě
mají nástup i výstup "v přízemí" bez schodů. Dále jsou v areálu
4sedačkové lanovky. Řekl bych standard, žádné bublina nebo vyhřívání.
Mají však záludnost - náběhové pásy jsou širší než samotné
sedačky.
Zalidněnost:
Ve frontě na lanovku před námi nikdy nebylo více než asi 20 lyžařů,
do kabiny do Peja 3000 jsme se dostali bez čekání. Na sjezdovkách občas
došlo ke zhuštění provozu, ale dalo se to zvládnout. Od 14:00 začalo
výrazně ubývat lyžujících.
Občerstvení a aprés-ski:
U sjezdovek jsou 2 restaurace. Nijak nevybočují za standardu obvyklého v
Itálii.
Doprava do střediska a parkování:
Do Peja přijedete po odbočení ze silnice vedocí údolím Val di Sole,
odbočka je dobře označena. Závěrečný úsek je hodně klikatý a strmý.
Silnice byla po celé trase suchá. Parkovat se dá přímo u lanovky za 4 eura,
směrem dolů jsou pak další parkoviště.