Sjezdovky:
V horní části areálu jsou to převážně červené a modré přehledné
dálnice. Sjezd z mezistanice dolů je buď po červené klikatici
serpentinové, anebo po černé, u které mají výrazné upozornění, že je
supertěžká. Nejvíc jsme se tedy pohybovali v horní půlce. Všude se navíc
dalo jezdit i mimo sjezdovky.
Sněhové podmínky:
Vynikající. Hromada čerstvého nového prašanu mimo sjezdovky, sjezdovky
samozřejmě vzorně po ránu upraveny. Akorát se velmi brzo rozjezdily, což
se při tom sluníčko dalo očekávat.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Páteřní kabinková lanovka je hlavní dopravní prostředek, jako
doplnění tu je ještě kotva.
Zalidněnost:
Mnoho lidí zde nebylo, jelikož dostat se sem je trochu náročnější a je
to konec lyžařského údolí. Čili spousta lidí to zapíchne ve větších
skiareálech, co jsou po cestě a sem dojede jen málo lidí.
Občerstvení a aprés-ski:
V mezistanici a u dolní stanice jsou samoobslužné restaurace s velkýma
terasama. Dá se tu dobře najít i napít, něco málo jsme vyzkoušeli,
hlavně oblíbený Kaiserschmar. Dole si hlídají, aby tam neseděli lidé s
vlastníma zásobama, uprostřed je jim to jedno.
Doprava do střediska a parkování:
Dopravovali jsme se skibusem, který sem jezdí z Bad Gasteinu. Cesta trvá
cca půl hodiny a i ta cesta je zážitek. Takový o něco lepší výjezd na
Praděd, kdybych to měla k něčemu přirovnat. Dá se jet i autem, ale na
cestě je mýtná brána. Lidi se skipasem by snad měli mít výjezd
zdarma.