Sjezdovky:
V provozu je hlavní sjezdovka, vysněžená poměrně do velké šířky.
Napojení od bufetu se dá s opatrností sjet, ale na lyžování tato část
ještě vhodná není.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky jsou velice dobré, nejspíš mix technického a
přírodního sněhu. Vrstva je fakt silná, nikde nečouhala ani tráva ani
hlína. Akorát nadnulové teploty sníh velmi změkčily. Když jsme začínali
lyžovat, tak to bylo ještě příjemně tvrdé a rovné, kdežto o dvě hodiny
později už to byl typický jarní rozježděný sníh s koryty zatáček.
Nezbývá než se modlit za chladnější počasí.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
V provozu byla dvojkotva. Dětské vleky ještě nejezdí, ani svah u nich
ještě není vysněžený. Dole u nástupu pomáhal vlekař.
Zalidněnost:
Lidí bylo opravdu minimum. Možná maximálně 15 lidí v nejvíce
vytížený okamžik. Při správném načasování to znamenalo, že jsme měli
sjezdovku celou pro sebe a dole jsme přijížděli hned k turniketu a zase hned
frčeli nahoru.
Občerstvení a aprés-ski:
Překvapilo mne, že v provozu byl i bufet, kromě toho asi i restaurace, ale
tam jsme nebyli. Do bufetu jsme si na chvilku zaskočili, doplnit tekutiny. Vše
jako vloni, spokojenost.
Doprava do střediska a parkování:
Příjezd od Brna nebyl úplně pěkný, na dálnici, mlha, mrholení, tma a
milion aut, hlavně kamionů. Z Velkého Meziříčí směrem k skiareálu se mi
zdálo, že je opravený kus cesty, ale jinak klasika. Výjezd na pohodu.
Parkování na velké ploše, která taky v minulých letech prošla úpravou.
Parkování zadarmo a kousek od svahu. Jediné, co bych vytkla, že se nedaly
koupit skipasy v bufetu, ale museli jsme šlapat až nahoru k rozhledně. Mnoho
lidí šlape jen v lyžákách a zryje tak kus sjezdovky. A komfortní to není.
Dřív se prodávaly skipasy i v bufetu, tak snad by to mohlo jít i nadále.
To, že nikdo nesedí pro pár lyžařů v té pokladní budce u parkoviště,
to je jasné.