Kals Matrei / Grossglockner Resort aktuální report z 25.01.2026

Sjezdovky:

V provozu je celý resort mezi Kals a Matrei, výjimkou je snad pouze sjezdovka č. 6, kterou možná nestihli jen ráno upravit.

Svahy nad Matrei jsou jednoznačně sportovnější a prudší, zatímco úplně dole v Kalsu jde vyložené o rodinné cvičné ježdění. Bohužel pro začátečníky vrchní patra sjezdovek skrývají již složitější terény, takže zájemci o lyžování na mírných loukách jsou odkázáni víceméně jen na údolní kotvy a vleky.

Suverénně největší kouzlo má lyžování pod zapadlými starými a neodpojitelnými čtyřsedačkami Figol a Blauspitz na samém okraji areálu v Kalsu, kam zavítá jen pramálo lyžařů, lanovky jezdí "zaklopené" a pro jízdu je vlekaři připraví, jen když sem někdo dorazí (dáno nejspíš hlavně dnešním počasím, kdy by jinak sedačky jezdily obalené sněhem). Sjezdovka č. 17 ve všech jejích variantách nabízí skvělé carvingové svezení po většinu své délky.

Sjezdovky do údolí z nejvyššího vrcholu areálu Cimaross dosahují v nejdelších variantách délky k osmi kilometrům, nicméně pak se již moc nesvezete a větší část trasy spíše traverzujete. I tak se zde ale dají najít pěkné pasáže. Začátečníkům může při cestě do údolí působit problémy hlavně úplně poslední část sjezdovky č. 1 do Matrei, kterou těsně před nástupem na LD tvoří poctivá černá stěna.

Sněhové podmínky:

V areálu cca od 20 do 30 cm čerstvého prašanu, který od rána do večera přibýval. Nikde kamínky, plotny ani nic podobného, nahrnutý sníh jen v malých hromádkách, které širokým lyžím nečiní problémy. Teplota jen těsně pod nulou.

Komfort – lanovky, vleky a zázemí:

Dvě páteřní kabinky již pár desítek let provozu pamatují, nicméně jezdí bez problémů. Park sedačkových lanovek je vyjma dvou zmíněných neodpojitelných tvořen rychlými vyhřívanými šestisedačkami s bublinou, takže absolutně bez výhrad. I když jsem k již zahaleným turniketům u lanovky Cimaross přijel minutu po zavíračce, vlekař mě směle vyzval, ať nastoupím. Toalety jsou rozmístěny po areálu v dostatečném počtu.

Zalidněnost:

Z hlediska zalidněnosti to byl vysněný stav, což jsem i čekal. Mačkání se v přelidněných superstřediscích mě dávno opustilo - čím méně návštěvníků na svazích, tím vyšší hodnocení ode mě areál obdrží. Narazil jsem i na pár lyžařských kurzů a na lanovce jsem dokonce jednou nejel sám, nicméně stačilo by počkat na další a mohl bych...

Občerstvení a aprés-ski:

Vzhledem k velikosti areálu je na svazích rozeseto poměrně velké množství chat, takže o možnosti občerstvení není nouze. Já nicméně nic z nabídky nezokušel a zašel až večer do rodinné pizzerie kousek od apartmánu. Vše v areálu působí velmi idylicky a rodinně, podél svahů jsou ohrady s krávami, občas malé domky či chaty s nabídkou občerstvení. Po dojezdu to žilo i v aprés-ski baru v Matrei.

Doprava do střediska a parkování:

Do zpěvu ale rozhodně nebylo řidičům. Ukázalo se, že i v Rakousku může mít úprava silnic jistá "kulturní specifika". Zatímco jsem se dosud v podstatě nesetkal s jakoukoli špatně upravenou silnicí v Rakousku či zanedbanou údržbou, dnešní sněžení (minimálně několik dní předpovídané) se rozhodli místní silničáři evidentně zdárně ignorovat. Překvapením byl už ranní pohled na "hlavní" silnici v bočním údolí Virgental, kde jsme se ubytovali. Pluh evidentně neviděla a o jinou úpravu tu od počátku sněžení také byla nouze. Cesta do Matrei tak vedla za kolonou řidičů jedoucích z kopce 20-30 km/h, což bylo sice přehnané, ale lepší, než kdyby někdo skončil v příkopu a silnici zablokoval. Pluh jsme poté zahlédli pouze na hlavním tahu z Matrei do Lienzu.

Parkoviště u LD v Matrei bylo také neuklizené, vysoký spad prašanu činil i problém dostat se na nějaká místa, ač vše leží na rovině. Plusem je zde přítomnost supermarketu hned u kasy, jeho zmenšená verze se pak nachází na čerpací stanici hned vedle, kde má otevřeno i v neděli.

Cesta zpět byla bohužel ještě tragičtější, když v táhlém kopci před obcí Virgen pod vrstvou ujetého sněhu komplikovala výjezd umydlená sněhová břečka. Většina aut, která zde disponují pohonem všech kol, neměla samozřejmě problém, pro nás to bohužel znamenalo dlouhé desítky minut navíc a stres s nasazováním řetězů, které jsme nepoužili až na jednu malou výjimku již snad 20 let. Co naplat, že ve večerních hodinách zde znenadání začali působit hned dva pluhy a sypače - nejhorší umydlenou vrtsvu se jim stejně odstranit nedařilo.