Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Dnes byl ve švýcarském Wallisu nádherný den. Sluníčko svítilo od rána, předpověď hlásila velké teplo. A v kombinaci s jižní orientací Anzere jsem vzal nohy na ramena a vydal se na konec světa do Arolly. Zapomenuté středisko na konci údolí Val d'Heremence. A kde jinde by mohl být slušný sníh v současném počasí, když ne právě tam? Nic nevadil trochu undergroundový vzhled střediska, kde jsou pouze pomy. Výhodou je spodní stanice ve 2 000 m n. m. a uložení areálu v kotli hor pod Pigne Arolla a Mont Collon, kde sníh je jako v mrazáku.
Sjezdovky:
Oficiálně se udává 37 km sjezdovek. Docela by mě zajímal jejich metr. Ale to nevadí. Hlavní trasy jsou kolem nekonečných rychlopom Fontanesse až na vrchol do téměř 2 900 m n. m. Jde o hlavní proud s několika variantami.
Velká škoda prostřední ploché části, jinak by to bylo parádní svezení na přírodním sněhu s převýšením 900m. Uprostřed je krátká poma tak trochu bokem s krátkými svahy.
A poslední proud vede tak trochu "za bukem" od vrcholové stanice přes jedinou místní černou a napojí se právě na boční vlek.
Jsou ještě odbočky k ubytovacimu rezortu. Zde jde spíše o cesty v modřínovém lese než o sjezdovky.
Vše vysněženo, parádně upraveno, pod nohama neskutečně příjemný podklad, jaký jsem už dlouho nezažil. Však v noci na neděli napadlo 40 cm prašanu.
Sněhové podmínky:
Bývá zde více sněhu než nyní. Ale na teplý nástup jara to není tak špatné. Bohužel prašan byl v terénu rozježděný, a co nebylo, na ostrém sluníčku postupně vlhlo a vatovatělo. Škoda, chtělo tady být v neděli.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Jen pomy. Základní dlouhé vleky jsou rychlopomy, co podle GPS jedou 12,5 km/h, což je rychlejší než kdejaká lanovka. K místnímu koloritu to tak nějak patří. Kromě dvou dlouhatánských se zde nacházejí ještě 3 kratší a zřejmě pomalejší. Bokem jsem ještě našel nefunkční jednu, na historických mapách nakreslenou, ale již před cca 10 lety, co jsme zde byli poprvé, byla mimo provoz.
Zalidněnost:
Občas u vleku někdo byl, jinak šlo o soukromé lyžování. Více bylo šlapačů v terénu.
Občerstvení a aprés-ski:
U dolni stanice jurta, za odbočkou k ubytovacim kapacitám pěkná chata, dnes mimo provoz. A pak na vrcholové stanici poslední možnost občerstvení s neskutečným výhledem.
Doprava do střediska a parkování:
Cesta ze Sionu od dálnice až do Arolly je dlouhá. Většinou jde o širokou a rychlou silnici. Nechybí samozřejmě tunely, v jednom se dvě auta neminou, jen na výhybně uprostřed. Naštěstí jsem v něm nikoho nepotkal. Parkoviště nezpevněné, velké, zdarma. Většina parkujících šla na skialpovou túru.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.
V pátek během našeho pobytu ve Wallisu jsme se vydali prozkoumat Val ď Herens - dlouhatánské údolí vedoucí jižním směrem k Itálii od Sionu. Již před lety jsme byli právě v Arolle. Pokud má někde Švýcarsko konec, tak to musí být právě zde. Fakt konec světa, nebo aspoň konec Švýcarska.
Švýcarsko 
Hauser Kaibling
