Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Na sobotní den jsme vzhledem k narůstajícím teplotám i přes noc zvolili maličké středisko na konci Švýcarska, kde dále jsou na mapě již jen bílá místa, tedy Arollu. Mé nejzamilovanější místo ale poprvé zklamalo. Nečekaně k tomu přispělo obrovské množství lidí, totálně přecpaná parkoviště, i když hlavně skialpinisty, když se konala nějaká akce, o které neměli na webu ani zmínku. Ale zklamání bylo především kvůli vlekům. Chtěl jsem otestovat naši nejmenší členku rodiny na místních pomách. Přístí rok máme jarní prázdniny druhý týden v únoru, asi nejhorší termín v této části Alp, a zde by mohl být klid. Pokud ale dcera nevyroste, vozit ji na místních dopravních zařízeních na noze je pořádná fuška a sama to zatím nezvládne.
Sjezdovky:
Nic nového pod sluncem. Tedy doslova. Slunce pálilo od rána velmi intenzivně. V provozu vše, co se dá upravit, jen nějaká skiroute oficiálně v provozu nebyla. Dopoledne byl slušný povrch kolem horní dlouhatánské pomy. Od 2 400 m n. m. níže šlo od začátku o velmi jarní lyžování, odpoledne již pouze trápení v zasekávající břečce. Vlastně o lyžování nešlo moc mluvit.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky, co se týče kvantity, jsou stále velmi dobré. Sněhu je dostatek, jen od rána nevalné kvality. Přimrzlo v noci tak od 2 400 m n. m. výše. le počasí se má zlepšit, v noci hlásí mrazy i níže a to pak bude jiná písnička. Odpoledne je vidět v okolí ve volném terénu při velmi vysokých teplotách četné základové laviny z těžkého sněhu. V provozu mají být oficiálně do 19. 4. 2026.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Když jsem zde byl sám nebo se synem, co již má něco naježděno, tak šlo akceptovat místní největší slabinu. Ale pokud jsou vám 4 roky, tak to je nepřekonatelný problém. Pomy (celkem 5 obstarožních až muzeálních) mají kvůli terénu velmi proměnlivý sklon, kdy bohužel zrovna v zatáčce dostanete přes lanový kotouč do závěsu takovou ránu, že slabší a lehčí lyžař to prostě nemůže ustát. A na vození dítěte "na noze" to je extrémně náročné i pro vás. Přitom Arolla se profiluje jako středisko právě skvělé pro začátečníky. Tady je obrovské mínus. Dolní poma příští rok oslaví 60 let! To by opravdu chtělo nějakou zásadní investici.
Zalidněnost:
Na sjezdovkách se čekalo dopoledne, a to pouze na horní dlouhé pomě, když dole o lyžování moc nešlo mluvit. Odpoledne se všichni jen slunili, pokud nešlapali na pásech v okolí, takže pusto prázdno. Lidí na parkovišti vzhledem k probíhající skialpové akci bylo neskutečně mnoho.
Občerstvení a aprés-ski:
Spíše bufet než restaurace na vrchové stanici horního vleku má neskutečný výhled. U paty sjezdovek je bufet v jurtě s posezením na venkovní terase: skvělý slaný koláč za 7 CHF, panini za 11 CHF, nějaká polévka 8-10 CHF.
Doprava do střediska a parkování:
Od Sionu z dálnice to je skoro 50 km. Pokud trefíte brzdiče, jako my dvě UK auta s řízením vpravo a se smrtí v očích, cesta se stává očistcem. Ale naše chyba, přijeli jsme později. Parkoviště, a že jich je, byla plná k prasknutí, místní vojenská garda se starala o regulaci provozu. Vše způsobeno skialpovou akcí. Jindy tu napočítáte auta na prstech rukou dělníka z pily, tentokrát o velikonoční sobotě stovky a stovky aut stojících podél cesty od areálu až do samotné Arolly. Takže jsme se docela prošli. Jinak je parkování zdarma.
Dnes byl ve švýcarském Wallisu nádherný den. Sluníčko svítilo od rána, předpověď hlásila velké teplo. A v kombinaci s jižní orientací Anzere jsem vzal nohy na ramena a vydal se na konec světa do Arolly. Zapomenuté středisko na konci údolí Val d'Heremence. A kde jinde by mohl být slušný sníh v součas...
V pátek během našeho pobytu ve Wallisu jsme se vydali prozkoumat Val ď Herens - dlouhatánské údolí vedoucí jižním směrem k Itálii od Sionu. Již před lety jsme byli právě v Arolle. Pokud má někde Švýcarsko konec, tak to musí být právě zde. Fakt konec světa, nebo aspoň konec Švýcarska.
Švýcarsko 
Štrbské Pleso
Špindlerův Mlýn - Svatý Petr
