Švýcarsko
-
Graubünden Engadin Svatý Mořic - Diavolezza Lagalb - recenze z osobní návštěvy střediska (aktuální podmínky, doporučení a zkušenosti)
Podrobné dojmy a zkušenosti ze střediska s vlastními fotkami (odměna 100+ SNOWbonů).
Letos jsme po několika letech, kdy jsme Diavolezzu vynechali, zkusili toto menší středisko nedaleko Svatého Mořice, které je také zahrnuto v rámci celoplošného skipasu, opět navštívit. Bohužel, naše letošní návštěva moc nevyšla a opět ukázala, jak může být počasí v takto vysokých horách zrádné a proměnlivé. Pro návštěvu jsme totiž zvolili den, kdy mělo být jasno, slunečno a délka slunečního svitu měla být 12 hodin. Co více si přát? Cestou k Diavolezze, což je ze Surlej přes Svatý Mořic a Pontresinu zhruba 20 kilometrů a stejný počet minut autem, fotíme ledovec Morteratsch pod dominantou oblasti - Piz Bernina. Přijíždíme na velké parkoviště u lanovky, která má spodní stanici přímo u hlavní cesty. Je zaplněno zhruba z jedné třetiny a co je zde netypické, tak parkování je zdarma. Ještě zespod vypadá počasí na Diavolezze nadějně. Nahoru vyjíždíme až druhou velkokapacitní kabinou, vidina pěkného dne přilákala solidní množství zájemců, které musí nahoru nad vysokohorské lyžařské údolí vyvézt tato jediná kyvadlová lanovka, jiná šance není a tak se zde na začátku dne mohou tvořit fronty. Bohužel, když dorazíme nahoru, obloha nad Diavolezzou a nedalekou Berninou se postupně zatáhne neprostupnými mraky tak, že někdy není ani pořádně vidět pod nohy a na podklad, po čem člověk vlastně jede. Během necelých dvou hodin tak absolvujeme možná desítku jízd ve vrcholovém kotli a dva sjezdy do údolí. Tam vidíme, že o pouhých 15 kilometrů vedle, nad Corviglií, je pořád pěkné počasí, zatímco nad Diavolezzou to na žádné zlepšení nevypadá. Sedáme tak do auta a jedeme strávit zbytek lyžařského dne na Corviglii, kde je počasí nádherné a slunečné. A jak je vidět v době našeho odjezdu u lanovek, na sjezdovkách i na parkovišti, počet lyžařů zde proti době našeho příjezdu výrazně ubylo tak, jak měli zřejmě podobný nápad jako my. Takže se omlouvám za fotky, které kvůli počasí nejsou nic moc, v reportech z minulých let najdete mnohem lepší.
Sjezdovky:
Diavolezza neoplývá na první pohled velkým počtem sjezdovek, ale zdání trošku klame, protože i když jde v podstatě dvě sjezdovky, každá má několik variant. Barva všech místních svahů je červená nebo černá, modrou sjezdovku zde nenajdete.
Červená sjezdovka ve vrcholovém kotli pod čtyřsedačkou, na začátku se čtyřmi variantami, rozdílným sklonem i náročností se ve druhé půli mění ve dvě souběžné varianty modré carvingové dálnice. Od nástupní stanice čtyřsedačky pokračuje dolů do údolí dlouhá červená sjezdovka s několika variantami, ze kterých jsou i odbočky na dva černé a celkem dlouhé úseky. Páteřní červená je v horní polovině členitá, od svižných částí až po přejezdové placky, horní černá (č. 4) má podobný charakter. Ve spodní části se sjezdovka mění v rovnou, rychlou přehlednou modro-červenou dálnici, kde je na dojezdu ke kabině ještě jeden prudší hang. Před dojezdem je ještě odbočka spojující jednosměrně Diavolezzu s vedlejším, podobně malým střediskem - Lagalbem.
Celý sjezd z vrcholu Diavolezzy až k údolní stanici má převýšení téměř kilometr a jde při dobrých sněhových podmínkách a úpravě sjezdovek, které jsme zde měli, o parádní zážitek. Škoda, že v době naší návštěvy byla mimo provoz spodní černá (č. 5), po víkendovém sněžení byla jen projetá rolbou, ale ještě nebyla upravená. O pád dní později, když jsme kolem projížděli na výletě vlakem, už ale také fungovala.
Škoda počasí, které nám v tento den neumožnilo návštěvu Lagalbu, kde jsou sjezdovky proti Diavolezze ještě sportovnější a ostřejší. Protože z protilehlé Diavolezzy bylo vidět, že upravené jsou naprosto všechny místní černé a červené sjezdovky, to jsme tu v dřívějších letech při našich březnových návštěvách nikdy nezažili, ale zřejmě šlo o výsledek letošní solidní sněhové nabídky. Takže snad příště, protože místní 3 sjezdovky, velmi sportovní, stojí za svezení.
Sněhové podmínky:
Sněhové podmínky byly letos na poměry Engadinu nadstandardní, což se projevilo v pro tuto dobu nadprůměrném počtu otevřených sjezdovek jak na Diavolezze, tak i Lagalbu. Při minulých návštěvách jsme třeba nikdy neměli šanci si sjet č. 23 na Lagalbu nebo ani jednu černou na Diavolezze.
Úprava všech sjezdovek byla ukázková a to malé množství lyžařů, co obecně oba kopce navštěvuje, je nemá šanci rozjezdit.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Bohužel, nevýhodou obou areálů jsou přepravní zařízení. Lagalb i Diavolezzu obsluhuje vždy jen jediná kyvadlová visutá kabina, kterou na Diavolezze doplňuje ve vrcholovém kotli rychlá čtyřsedačka. Jednosměrné spojení obou středisek ve směru Diavolezza - Lagalb usnadňuje dlouhý pojízdný pás ze dna údolí k parkovišti pod Lagalbem. Takže vzhledem k průměrně vysoké obtížnosti místních sjezdovek, jejich délce i oběma visutým kabinám je zde lyžování, obzvláště na Lagalbu, opět velmi fyzicky náročné.
Zalidněnost:
I když jsme na Diavolezze museli na výjezd nahoru čekat na další kabinu, na sjezdovkách pak bylo vzhledem k jejich počtu, délce i šířce poloprázdno a na horní čtyřsedačce byla obsazena tak každá pátá sedačka, často jediným lyžařem. Tudíž opět, lyžování je zde poklidné a hlavně neskutečně bezpečné, protože jen pro sebe tu máte klidně hektary nebo stovky metrů svahu.
Občerstvení a aprés-ski:
Nabídka občerstvení je v obou areálech omezená, jde jen o tři restaurace ve stanicích visutých lanovek (na Lagalbu v obou, na Diavolezze pouze v horní stanici), ale vzhledem alespoň k březnové návštěvnosti je to dostačující.
Doprava do střediska a parkování:
Oba areály, vzdálené od sebe zhruba kilometr, jsou tak, jako všechna střediska okolo Mořice, velmi dobře dostupná. Pokud jedete autem, tak obě mají neplacená parkoviště přímo vedle hlavní cesty. Další možností je využít místní hromadnou dopravu, která je v rámci skipasu zdarma. A tak je možné obě střediska navštívit pomocí typického červeného vláčku nebo autobusem. Obě tyto možnosti lze použít i pro přesun (návrat) z Lagalbu na Diavolezzu.
V rámci skipasu je také pozemní lanovka na Muottas - Muragl, odkud je nádherný výhled na Celerinu a Svatý Mořic s jezery a ani letos jsme si nenechali tento výjezd ujít. Stejně jako výlet vláčkem po trase Svatý Mořic - Alp Grüm a zpět (zdarma v rámci skipasu), kdy nám po letech konečně vyšlo parádní počasí. A na závěr opět tip pro ty, co by takový výlet chtěli absolvovat bez nutnosti platit parkovné. U lanovky na Muaottas - Muragl je velké bezplatné parkoviště a k oběma tratím směr Itálie (spojují se v nedaleké Pontresině) je to jen pár minut pěšky.
Po roce, téměř na den přesně, věnujeme čtvrtý den z našeho týdenního pobytu ve Svatém Mořici opět návštěvě střediska ležícího bokem hlavního údolí Engadinu, a to dvěma napůl propojeným kopcům - Diavolezze a Lagalbu. Po loňském úspěchu jsme si tyto krásné svahy nemohli určitě nechat ujít, i když lyžo...
Čtvrtý den našeho pobytu v Mořici jsme vyrazili do střediska Diavolezza Lagalb, které je vzdáleno zhruba 20 km od známějších a větších středisek přímo nad městem, o kterých jsem psal už před pár dny. A i když naše očekávání nebyla příliš vysoká, ve finále jsme byli po všech stránkách příjemně překva...
Hochficht
