Sjezdovky:
Právě sjezdovky mě zaujaly nejvíce. Jsou tady tratě všech kategorií a
překvapivě byly (ne zcela pravidelně) upravovány všechny tratě včetně
černých sjezdovek, které se v této zemi spíše "nechávají ladem" pro
milovníky boulí a volného terénu. Vzhledem k tomu, že se museli místní v
době mého příjezdu popasovat s novým sněhem, zvládli to dá se říci na
jedničku. Tratě byly upraveny - sice ne všechny, ale co stihli, to bylo
velice dobré. Postupem času byly upraveny úplně všechny tratě.
Sněhové podmínky:
Vzhledem k tomu, že se jezdilo na přírodním sněhu (díky nové
nadílce), tak lyže nádherně držely a díky tomu byly po celou dobu ostré.
Jen v odpoledních hodinách (ale až po 15 h) se v nejnižších místech
objevoval těžký mokrý sníh, ale člověk nemůže chtít úplně všechno.
Sluníčko pálilo a tak sníh tál.
Komfort – lanovky, vleky a zázemí:
Vesměs jsou ve středisku sedačky a poměrně rychlé. Bez nástupního
pásu a tudíž pomalejší je snad jen lanovka Genepy. Jinak vše v pořádku a
bez větších problémů. Obsluha byla velice sympatická a vstřícná. A u
pom se evidentně nudila, ale místo naštvání (kdo mně to ruší při
opalování?) většinou zájemce moc rádi viděli.
Zalidněnost:
Období po jarních prázdninách všech evropských zemí by se dalo nazvat
liduprázdným. Je fantastické si třeba jen chvíli počkat a být na
sjezdovce úplně sám. Ideální čas je v době oběda, kdy všichni si jdou
sednout. Já jsem to dělal tak, že jsem šel na kafe v 11:30 a ve 12:00 jsem
pouštěl nadšené lidi na mé místo. A právě ti potom chyběli na
sjezdovce.
Občerstvení a aprés-ski:
Za mně nejkrásnější výhled je z restaurace u horní stanice lanovky Le
Jas. V fotogalerii posílám jídelní lístek. Mají tam jednu skvělou věc, a
to venkovní pisoár. Jste na balkoně a nemusíte v lyžácích někde bloudit
restaurací, ale pozor na led, který tam vzniká z úkapů na střeše.
Dále jsem navštívil v La Joue Du Loup u dolní stanice lanovky. Měli jsme
jen piva (cca 8 EUR za půlitr) - byly moc dobré včetně příjemného
posezení. Taky ve fotopříloze.
Doprava do střediska a parkování:
Z hlavního tahu je celkem velký problém dojet až do vesničky. Poslední
kilometry jsou vždy nejtěžší. A to serpentinami i únavou. Ale upřímně
mně vesničky, kterými jsme projížděli, lákaly k návštěvě. Třeba v
létě. Nádherné výhledy. Parkování bylo bez problémů. Měli jsme
přidělené místa pro chatku, ale poblíž bylo také moc pěkné parkoviště
se spoustou míst.