Lech Zürs Warth Schröcken

Lech Zürs Warth Schröcken - lyžování

Arlberg je impozantní pohoří s četnými strmými svahy a skalnatými hřebeny, jehož terény působí vysokohorsky, ačkoliv se rozprostírají převážně „jen“ do výše mezi dva a čtvrt a dva a půl tisíce metrů. Jeho přívětivější tváří jsou terény kolem luxusního letoviska Lech a zejména pak nad méně slavnými horskými obcemi Warth a Schröcken. Od sezóny 2016/17 je plně propojena lanovkami už celá oblast Arlbergu. Jen v jednom směru lze však i nadále na lyžích projet z Lechu do Zürsu a zpět – jde o legendární okruh Weisse Ring, na němž se od r. 2005 koná „nejdelší“ lyžařský závod na světě. Mezi Lechem a Zürsem mimoto zhusta kmitá skibus.

Luxusní Lech má okolo sebe poměrně různorodé terény včetně těch přirozeně lehčích, což je v Arlbergu spíš výjimkou. Naopak typické jsou členité a točivé tratě s množstvím křižovatek a proměnlivou náročností, které svádějí k nahodilému bloudění areálem.
Na jedné straně Lechu stojí dvoutisícové vrcholy Kriegerhorn a Zuger Hochlicht s hustou spletí více či méně červených a členitých sjezdovek, na druhé freeridový a „tranzitní“ vrchol Rüfikopf, přes který vede jediná spojnice po sjezdovkách do sousedního Zürsu.
Hned „uvítací“ svah, jihovýchodně orientovaný Schlegelkopf, je poměrně svižný, přesto s modře značenými sjezdovkami. O patro výše z Kriegerhornu pak vedou buď neupravované ski-route, nebo místy plochá, místy svižná modrá sjezdovka, která se kolem něj v širokém traverzu obtáčí. Hlouběji v areálu se zdvihá Zuger Hochlicht, po jehož jižním svahu stéká velmi strmá červená sjezdovka, jež nechá jezdce vydechnout teprve ve spodní třetině, kde se do ní vlévají příjezdové cesty z okolních lokalit. Na opačnou stranu se valí neposedná spleť křižujících se modro-červených sjezdovek, které v rychlém sledu střídají „padáčky“ i rovinky. Snad jedinou opravdu pohodovou a přehlednou dálnicí v Lechu je modrá Weibermahd, která roluje po louce v mělké kotlince v centru areálu. Právě odtud vede od r. 2013 propojovací lanovka do sousedního Warth Schröckenu.
Na opačné straně Lechu se dvě visuté lanovky šplhají na zdánlivě lyžařsky nepřístupný vrchol Rüfikopf – zpět dolů vedou velkou oklikou jen ski-route. Odtud k Zürsu pak odtékají „jednosměrné“ sjezdovky, zčásti přejezdového a zčásti plnohodnotného charakteru.

Zürs je velmi kompaktní resort se dvěma orientačně přehlednými protilehlými svahy s výhodou ranního vs. odpoledního slunce, které bičují dlouhé a sportovně červené sjezdovky, na nichž není nouze o terénní „překvapení“. Návdavkem k tomu má ještě jeden freeridový vrchol Trittkopf. Bohužel je Zürs jen částečně propojen s Lechem – z něj sem přes Rüfikopf, zpět do něj dlouhou a náročnou ski-route z Madloch Jochu. Přímé obousměrné spojení ale supluje výkonná linka skibusu.
Na západně otočeném Hexenbodenu dominují dvě ostřejší červené sjezdovky, které velkými oblouky obtékají i subtilnější „zachranné“ modré. Do ústraní na Triftalp pak ještě míří dvě vydatné (černo)-červené sjezdovky.
Východně orientovaná strana je ještě o něco nabitější – prvním, dosti strmým patrem se řítí čtveřice členitých červených sjezdovek, jedna černá a dvě „záchranné“ modré, přičemž mnohé červené úseky si s onou černou v ničem nezadají. I díky dvěma rychlým, v podstatě souběžným sedačkám tady vydrží sportovní lyžař poměrně dlouho. Ve druhém patře si můžete vybrat – starou dvousedačkou na Madloch Joch bez plnohodnotné sjezdovky zpět, ale se ski-route na opačnou stranu do Zugu (velmi strmou, místy úzkou a s 1 000m převýšením!), nebo pohodlně 6sedačkou na Muggengrat. Ani zde není klikatá modrá trať zpět velkým lákadlem, zato ze sedla na odvrácenou stranu mizí opuštěným údolím výletní, zprvu strmá a později odpočinková červená sjezdovka, která finišuje plochým dojezdem do Zürsu.
Naproti se vypíná výrazný vrchol Trittkopf s členitou, velmi proměnlivě širokou červenou tratí a několika značenými, ale neupravovanými ski-route.

Moderní, prostorná a vyhřívaná 10místná kabinka Auenfeldjet teprve nedávno překlenula ploché sněhové pole mezi krajními styčnými body Warthu a Lechu, a propojila tak Lech se zdejším šedesátikilome­trovým areálem. Nejbližší stanice jsou „co by kamenem dohodil“ a cesta je pohodlná a vyhlídková, takže ani nevadí, že se jezdí lanovkou oběma směry.

Ze Saloberkopfu a Warterhornu nad středisky Warth a Schröcken v údolí Bregenzerwald stéká nejvíce „líbivých“ sjezdovek – širokých, s jasně danou náročností a s expresními sedačkami. Rychlé nahoru – dolů je tu jedna radost. Mírnější i velmi sportovní středně dlouhé sjezdovky vedou většinou přímo po spádnici, jen některé šněrují svah v užších serpentinách, výjimečně se naskytne i nepřehledná „kamzičí stezka“. I zdejší dálnice ovšem mají dostatek hravých terénních nerovností a zlomů, takže nenudí. Velmi efektivní je 6sedačka Wartherhorn Express, operující v mělkém terénním dolíku, kterým stéká pětice velmi pestrých tratí – od pohodové modré dálnice přes členitější červené až po střemhlavé černé. Je to geniální místo pro mnoho opakovaných jízd kolem jediné lanovky.
Širokánská a terénně zvlněná černá trať, kterou v horní polovině doplňuje o něco subtilnější, ale zase přehlednější „sestra“, míří ze Saloberkopfu do sedla Hochtannbergpass, dělící od sebe vesnice Warth a Schröcken.
Neposednější tratě si „klestí“ cestu úzkými žlaby a serpentinovitými zářezy podél 6sedačky Jägeralp Express, která stoupá strmým a zčásti neprostupným svahem – buď „černě“ přímo, nebo „modře“ okolo.
Směrem k Lechu se ze Saloberkopfu po slunečném jižním svahu rozlévá široká, jemně členitá a svižná červená sjezdovka přímo po spádnici, jež má i užší černou variantu.