Hochzillertal Hochfügen

Hochzillertal Hochfügen - lyžování

Nejlépe dostupným nástupním bodem Hochzillertalu je vesnička Kaltenbach (560 m), ani ne dvacet kilometrů z dálnice Kufstein–Innsbruck. Velkokapacitní parkoviště je hned u hlavní cesty a z něj nasávají lyžaře dvě kabinkové lanovky s celkovou kapacitou 6 000 os./h. Ti se odtud rozprchávají na velkou, přehlednou a východně orientovanou stráň hlavně s přívětivě červenými sjezdovkami nezáludného dálničního typu, místy však i s terénními vlnami, zvláště na několika náročnějších, černě značených tratích Krössbichlu. Celý svah je doslova zastavěn lanovkami.
Po výjezdu z údolí a krátkém přejezdu od horní stanice kabinek se objeví 6sedačka Sonnenjet, obtékaná širokými dálnicemi načervenalého sklonu – eldorádo rekreačních lyžařů. V hlavní terénní míse vlevo od Sonnenjetu se postupně větví celé klubko nenáročných i sportovnějších červených tratí, obsloužených ještě třemi vyhřívanými sedačkami a jednou kabinkou. Náročnější tratě stékají podél 8sedačky Schnee Express a kabinky Wimbach Express, naopak lehčí a více než 100 m široké carvingové hřiště se roztéká podél 8sedačky pod chatou Kristallhütte (2 160 m) – jen sytě červený dojezd k sedačce Kristall Express je oproti „letišti“ nahoře zúžený, alternativou místo brzy rozježděného dojezdu je pak výjezd kotvovým vlekem, obsluhujícím jen horní pasáž.
Poněkud stranou hlavního ruchu se nachází členitá a místy ostřejší trať podél 6sedačky Neuhütte, která bývá využívána i pro tréninky. Od horní stanice přibližovacích kabinek se lesem a loukami vrací do údolí černě, později červeně značená trať Goldpiste, pokřtěná po lyžařské legendě Stephanu Eberharterovi. Ve spodní, mírnější a subtilnější polovině je osvětlena pro večerní lyžování.

Hochzillertal, stejně jako všechna rakouská střediska vlivné rodiny Schultzových, dává rád na odiv své prémiové horské restaurace – luxusní chaty Kristallhütte a Wedelhütte, které ční na nejvýše položených, vyhlídkových bodech areálu. Zvenku vypadají jako tradiční dřevěné chaty, ale uvnitř jsou moderně zařízené s pohodlnými gauči a krbem uprostřed místnosti a místo tyrolských jódlovaček zní třeba příjemný jazz.

Od vrcholové stanice Sonnenjetu se můžete pustit po mírné přejezdové cestě do horské kotlinky pod Marchkopfem (2 377 m), odkud se vytáhnete expresní 4sedačkou pod samotný vrchol a můžete se pustit do sousedního střediska – Hochfügenu. Hned „přejezdová“ trať je dlouhá, velkoryse široká a členitá červená sjezdovka, ve spodní části vedená lesním průsekem, z níž se oddělují ještě varianty k 6sedačce Holzalm.

Hochfügen je vlastně malá hotelová stanice ve výšce 1 500 m n. m., do níž vede klikatá silnice z údolí a také zde končí parkovištěm u vleků. Na protější svah pod vrchol Pfaffenbühel (2 431 m) se šplhá 8místná kabinka a dvousedačka, ve vyšších partiích navazuje ještě 4sedačka s pohodářskými modrými tratěmi nad hranicí lesa. Zpět do Hochfügenu vedou sjezdy z obtížnější poloviny spektra – strmější a strmé červené a černé. Přímo u parkoviště je několik kratších cvičných vleků.

Návrat z Hochfügenu zpět do Kaltenbachu obnáší výjezd kabinkou na Marchkopf, odkud po červené trati a následně sedačkou k vrcholové stanici centrálního Sonnenjetu.

Ze zdejšího prašanu se mohou těšit méně zdatní i expertní freerideři. Z téměř dvouapůltisícového vrcholu Marchkopf spadá na obě strany několik značených ski-route, nehledě na volné svahy mimo ně, a malým rájem freeriderů je i celý Hochfügen.

Cvičné louky se nacházejí na úpatí svahů v Hochfügenu a v Hochzillertalu pak v okolí horní stanice kabinek – tudy však zároveň prochází hlavní lyžařská tepna do celého areálu. Nechtějí-li nejmenší lyžovat, mohou je rodiče nechat v dětském klubu Zwegerl, kde se o ně postarají – ratolesti si mohou hrát nebo sledovat filmy, samozřejmostí je oběd i odpolední spánek.