Zillertal

Zillertal - lyžování

Údolí Zillertal odbočuje jižně z Inntalu, dopravní páteře Tyrolska, a zařezává se do dvouapůl- až třiapůltisícových hřebenů. Jeho geografickým i skutečným centrem je turistické letovisko Mayrhofen, ale městečky a vesnicemi je souvisle pokryto v podstatě celé údolí.

Velká, velmi dobře dostupná a vůbec atraktivní lyžařská oblast tyrolského údolí Zillertal má snad jedinou vadu – je možná lákavá až příliš, takže je i dosti rušná. Už při dvoudenním pobytu se vám do kapsy dostane skipas s neomezenou platností v celém údolí, což zahrnuje tři už tak dost velké arény – Hochzillertal s Hochfügenem, Zillertal Arenu a Mayrhofen s okolím – a k tomu ještě ledovec Hintertux a dva menší areálky s celkem pěti sty kilometry sjezdovek, a to bez velkého dojíždění.
Terény jsou – jednoduše řečeno a s výjimkou Hintertuxu – všude velmi podobné a přitom dosti vděčné. Údolí po obou stranách lemují poměrně přehledné, pravidelné „červené“ svahy, na nichž se daří širokým sjezdařským dálnicím, roztaženým hlavně ve vyšších, bezlesých polohách zhruba do dvou a půl tisíc metrů nad mořem. Do údolí se sjíždí lanovkami a když už po sjezdovce, jsou to spíše subtilní tratě a vzhledem k „výšce“ údolí (cca 600 m n. m.) s velmi proměnlivými sněhovými podmínkami.
Pohodlná bývá i cesta vzhůru – svahy pročesávají moderní až luxusní lanovky, často 6- nebo 8sedačky, většinou s bublinou a zhusta i s vyhříváním. Zastaralejší přepravní park má jen opuštěný Gerlosstein. Výkonné lanovky jsou samozřejmě i na přístupech z údolí – z Kaltenbachu (Hochzillertal) a Zellu (Arena) jsou dokonce „zdvojené“, a tedy i při plném náporu poměrně bezproblémové, z hustě obydleného Mayrhofenu na Penken vyráží moderní obří lanovka 3-S.
Velmi vstřícná je brzká otevírací doba – Hochzillertal jezdí denně od 7.30 h, což znamená až dvě hodiny lyžování na liduprázdných sjezdovkách, v Mayrhofenu se začíná od 8 h, jen v Zillertal Areně „až“ od půl deváté, ovšem ve vybrané dny v březnu se otevírá dokonce za pět minut sedm.

Nejbližším velkým areálem od vjezdu do údolí je Hochzillertal, který má zcela vděčný charakter lyžování – po široké dálnici dolů a „gaučovou“ lanovkou nahoru. Tvoří ho jedna velká, k východu otočená stráň s přívětivě červenými sjezdovkami magistrálového typu, ale místy i terénními vlnami, zvláště na několika náročnějších, černě značených tratích z Krössbichlu. Celý svah je doslova zastavěn lanovkami – 6- a 8sedačky jdou někdy přímo vedle sebe a k tomu je ještě doprovázejí vleky, z údolního Kaltenbachu vyjíždějí hned dvě souběžné kabinkové lanovky.
Přes dvouapůltisícový vrchol s malou horskou kotlinou s příjemnou červenou tratí a možností freeridových odskoků se dá přejet na opačnou stranu do Hochfügenu, uměle vybudovaného horského satelitu, se dvěma šťavnatými černými a vděčnou, sněhově jistou červeno-modrou dálnicí pod Pfaffenbühelem.
Celé dvojstředisko je prošněrováno moderními, kapacitními a nezřídka i vyhřívanými lanovkami. Luxusní jsou i horské chaty Kristallhütte a Wedelhütte s vysokou gastronomií, které kombinují tradiční tyrolský vzhled s modernou.
Celkově vzato je Hochzillertal typické „průmyslové“ středisko 21. století se vším, co k tomu patří – hodně pohodlí, milé posezení, jen trochu dost živo…

Nejrozsáhlejší sítí sjezdovek se chlubí Zillertal Arena na západních svazích nad městem Zell am Ziller, odkud sjezdovky zabíhají přes Gerlos, Königsleiten až po Hochkrimml nad údolím Pinzgau. Pohodové a přehledné červené dálnice na řídce zalesněných svazích Zellu nebo v horském koteli nad Königsleitenem doplňují modravě mírné pláně v Hochkrimmlu a Gerlosu. Více než 140 „houpačkových“ kilometrů je rozpřažených do takové dálky, že výlet z jednoho konce arény na druhý a zpět zabere skoro celý den.
Mimoto je Arena vybavena všemi moderními atrakcemi – od foto pointů přes měřené slalomy s video záznamem a zábavné překážkové dráhy až po snowparky se skokem do polštáře.
Od r. 2016 se lyžaři mohou sklouznout po sjezdovce až do údolí – z mezistanice Wiesenalm vede černá sjezdovka až do Zellu. Sjezd z dvouapůltisícového Übergangsjochu přitom překoná málem dvoutisícové převýšení, čímž stanovil nový rakouský rekord!

Nejvšestrannější kompaktní terén se rozprostírá kolem oblého rozložitého hřebene Penkenu vysoko nad letoviskem Mayrhofen. Do kotliny mezi Penkenem a protějšími vrcholy Wanglspitz a Horberg stékají v řídkém lese nešizené červené i peprnější černé, mírné dálnice se rozlévají po východním úbočí směrem k Mayrhofenu. Z dvouapůltisícového Wanglspitzu putuje do kotliny vyhlídková červená hřebenovka se strmým černým rukávem jako variantou. Na jižním svahu Penkenu směrem k Finkenbergu se roztahuje širokánská červená dálnice, z níž se odděluje nenápadná lesní červená trať k 6sedačce Katzenmoos. A konečně Horberg nese v horních partiích příjemně červené sjezdovky, po jižním svahu do hlavní kotliny se ale řítí náročná černá.
Zdejší pestrobarevný mix sjezdovek je rozmanitější než dálnice v Hochzillertalu a Zillertal Areně, nehledě na další svahy pohodového Rastkogelu a osamocenějšího Eggalmu s výbornými červenými tratěmi, s nimiž je Penken propojen. Jen je tu – jak jinak – dost živo.
Na Penken se dá dostat kabinkami z okolních vesniček Hippach a Finkenberg, hlavní přístup ale vede z Mayrhofenu, a to velmi dlouhou a vzdušně vedenou kabinkovou lanovkou přes nepřístupný terén, který odjakživa zaměstnává projektanty lanovek, jak skloubit rychlost, vysokou přepravní kapacitu a zároveň bezpečnost. Od r. 2015 spojuje Mayrhofen s Penkenem nová přístupová lanovka 3-S s kabinkami pro 24 sedících osob – kapacita se oproti původní lanovce téměř zdvojnásobila na 3 800 os./h, zvýšila se odolnost proti větru a pro zpestření cesty přibylo i wi-fi připojení.

Na opačné straně Mayrhofenu než Penken se tyčí výrazný a zdánlivě nepřístupný vrcholek Ahorn, který je ale pro malé děti (a jejich rodiče) doslova požehnáním. Má totiž na svém hřbetě mírné a prostorné plató se zhruba kilometrovou modrou sjezdovkou, kterou lemuje „dětská“ crossová dráha s vlnami a zatáčkami (fun slope), kde se děti od 4 do 12 let zabaví na celý den. Kromě páteřní 8sedačky trať fun slope doprovázejí i dva vleky, jimiž děti vyjedou bez potíží i samy. Níže se už po mnohem strmějším svahu noří do lesa široká červená sjezdovka s „modrou“ serpentinovitou objížďkou dvou nejprudších pasáží – a s komfortní 6sedačkou. Náročná černě značená sjezdovka střídající přejezdy s červeno-černými hangy pak odtud pokračuje až do údolí.
I Ahorn má velmi moderní přepravní park, zvlášť s ohledem na to, že jde vlastně o méně navštěvovanou periferii – nahoře expresní 8sedačku s automatickou závorou a dva tři doplňkové vleky, níže expresní 6sedačka a z údolí moderní visutá kabina.
Ahorn je sice malý, zato mnohem klidnější lyžařský areál.

Hned na začátku údolí , dalo by se říct „první na ráně“, se nachází Spieljoch. Malý, ale vytáhlý a čerstvě modernizovaný areálek nabízí hlavně „rodinný“ klid. Přibližovací kabinka vás přiveze na centrální, více než 100 metrů široký lyžařský bulvár, v nejvyšších partiích i s hravými terénními vlnami. Níže do pásma lesa se pak spouští velmi široká dálnice k mezistanici kabinky, z níž se odděluje subtilnější červený sjezd, který po mýtinách s několika sytě červenými hangy stéká až do údolí. Na jižní stranu Spieljochu přepadá červená sjezdovka až k silnici do Hochfügenu, obsloužená novou moderní kabinkou. Z údolního Fügenu stoupá moderní 10místná kabinka, nahoře pak jezdí expresní 6sedačka, stará 3sedačka a dva vleky.

Na úplném konci údolí se pak vyjímá celoročně otevřený ledovec Hintertux. Jeden z největších rakouských ledovců má mírné carvingové pláně i strmé slalomáky, zpřístupněné třemi sekcemi větruodolné kabinkové lanovky. Na podzim se tu setkávají reprezentační týmy z celého světa, v zimě je pak jeho provoz klidnější, slouží však jako sněhová pojistka údolí Zillertal.

Údolí má ohromnou ubytovací kapacitu, a to ve všech kategoriích – od luxusních hotelů přes penziony a apartmány až po statky. Všechny budovy se drží jednotného tyrolského stylu a v mezích několika pater, završených sedlovou střechou, takže vesničky a městečka si navzdory turistickému rozvoji zachovávají typickou rakouskou malebnost. Rušivě působí snad jen velmi hustá doprava.

V Zillertalu je zpravidla nutné za lyžováním dojíždět – v ceně skipasu je místy až nepřehledná síť skibusů, díky nízké nadmořské výšce je ale bezproblémové i dojíždění autem. Parkoviště u všech lanovek jsou zdarma – kromě lanovky z Mayrhofenu na Penken, kde není parkoviště vůbec. Na četná poschoďová nástupiště lanovek usnadňují přístup pojízdné eskalátory. V sobotu počítejte se zácpami, zejména na vjezdu do údolí, ať už z dálnice, nebo z „okresky“ od Achensee.