Alta Badia

Alta Badia - lyžování

Už na první pohled je Alta Badia něco extra – malebná městečka jsou vyšňořena špičkovými hotely, značkovými obchody a michelinskými restauracemi, nemluvě o neokoukatelných panoramatech všude kolem. Zkrátka ráj pro horních deset tisíc. Čtyřsetkilometrová porce sjezdovek je ale lákavým eldorádem i pro náruživé lyžaře, kteří při tom mohou „ochutnávat“ zdejšího luxusu.

Lyžařské terény se rozléhají v pahorkatině oblých vrcholků, zdvihajících se nad vyšňořenými turistickými městečky La Villa, San Cassiano, Corvara a Colfosco. Ty jsou prošněrované pavučinou 130 km přívětivých modro-červených sjezdovek, které se vlní po nekonečných horských lukách. A vše kolem dokola zdobí osobité masivy Dolomit, které malebné krajině dopřávají velmi působivý kontrast. Alta Badia je tak jedním z lyžařsky nejvděčnějších, ale i nejromantičtějších středisek Alp.

Nejhustší trs sjezdovek se soustředí do pahorkatého terénu mezi středisky Corvara, La Villa a San Cassiano s dvoutisícovými vrcholky Col Alto, Piz la Ila, Piz Sorega, Biok, Pralongia a Cherz – tratě jsou široké, přiměřeně dlouhé na jeden zátah, jemně členité a střídavě příjemně červené, ovšem vždy proložené modrou pohodou. Do údolí pak stékají delší a poctivěji červené sjezdy. Zpestření, zejména dětem a mladším hravým lyžařům, nabízejí snowparky a zábavné překážkové dráhy mezi vrcholky Biok a Piz Sorega.
Nad Corvarou je do masivu Sella začleněná nejdelší a zároveň jedna z nejsportovnějších sjezdovek Vallon – ze skalního světa ve 2 550 m n. m. se přívětivě černě řítí do pásma lesa, kterým už červeně a s mírnějšími úseky míří zpět do údolí.
Velmi sportovní je černá závodní trať Gran Risa nad La Villou, poctivě strmá a střídající strmé pasáže s širokými zatáčkami, která každoročně hostí obří slalom mužů.
Z La Villy k severu vybíhá osamělá větev lanovek s červenými sjezdovkami do vesničky Pedratsches a dále vzhůru k poutnímu kostelíku pod skalní stěnou Heiligkreuz/Santa Croce.
Milé zákoutí s jednou dlouhou, členitou červenou tratí a širokou černou dálnicí je schované v údolí Edelweisstal nad Colfoscem.
Nezapomenutelným zážitkem je i dlouhý výletní sjezd z vrcholu Lagazuoi divokými kulisami Dolomit do Armentaroly.

Lyžařský rozlet neomezují ani hranice střediska, jimiž jsou sedla Passo Gardena na západě a Passo Campolongo na jihu. Z nich se sjezdovky podél masivu Sella a po trase legendárního okruhu Sella Ronda spouští do sousedních údolí – do Val Gardeny a Arabby. Kromě Sella Rondy mohou neúnavní lyžařští turisté podniknout přes Arabbu, Marmoladu, Civettu a Passo Falzarego ještě okruh po stopách 1. světové války (Grande Guerra), ovšem se dvěma až třemi dlouhými skibusovými přejezdy.

Celá oblast Alta Badie je velmi pečlivě propojena lanovkami, v Corvaře a v La Ville lanovky překonávají i silnice. Hlavní areál pročesávají vesměs expresní sedačkové lanovky, místy však bez opěrek nohou. Nejvzdálenější středisko Pedraces je pak připojeno expresní sedačkou kopírující silnici. Díky lyžařským průjezdům městeček se dá lyžovat prakticky „z postele“ mnoha zdejších hotelů. Přejezd mezi nejvzdálenějšími končinami Alta Badia zabere zhruba 1,5 hod.

Horské chaty na sjezdovkách jsou krásné, stylové a mnoho z nich nabízí i vysokou gastronomii – tu přitom můžete třeba jen ochutnávat v podobě tzv. slope food, což jednak nezdržuje od lyžování a ani tolik nestojí. Jedná se o mistrovské jednohubky mnohdy michelinských kuchařů, které i z jednoduchých místních surovin sladí nevšední koncert chutí.

„Špindl“ Dolomit nabízí i nespočet zážitkových akcí. Jednou z nich je snídaňové lyžování v horské chatě Las Vegas – ještě před otevřením lanovek vyjedete skútrem nebo rolbou na chatu a po bohaté snídani v panoramatické restauraci s výhledem na Sellu a Sassongher, ozářené ranním sluncem, se vydáte na nedotčený manšestr sjezdovek. Večer zase na vrcholu Piz la Ila ožívá Club Moritzino, nejznámější apres-ski podnik italských zbohatlíků, který pořádá velkou taneční pařírnu s večeří, nezřídka za účasti slavných osobností. Právě jeho majitel, pan Moritz, prý svými nápady středisko inspiroval k hedonismu, jehož výsledkem je třeba také každoroční festival michelinských kuchařů Roots of Execellence.

Alta Badia je velmi příjemným, ovšem i drahým letoviskem s mnoha čtyřhvězdičkovými hotely, kde ani 400 eur za pokoj a noc nemusí být výjimkou. Aktuálně je zřejmě vůbec nejprestižnějším italským střediskem, kam jezdí na dovolenou italských horních deset tisíc.

Údolí Badia přitom kdysi bývalo těžko přístupnou končinou, o čemž svědčí původ zdejších nejstarších obyvatel – Ladinů. Ti jsou podobně jako Rétorománci pradávnými alpskými usedlíky, kteří byli z dostupnějších údolí vytlačeni už starověkými nájezdníky.

Příjezd od Brenneru a Brunecku po klikaté horské silnici je zdlouhavý, ale cestu v posledních letech zkrátilo množství nových tunelů. Parkoviště ve střediscích přímo u lanovek mají omezenou kapacitu a jsou vždy placená. Bezplatně se parkuje jen na okrajích areálu – severně od La Villy (u lanovek Sponata a Santa Croce) nebo v okolí sedla Campolongo.